Encyklopedie víl Emily Wildové

„Já věděl, že budeš moje smrt. Kéž by sis vybrala moji nohu. Tohle je můj oblíbený plášť.” „Do háje s tvým pláštěm!” Strkala jsem ho k chalupě. “Běž dovnitř! Krvácíš!” „Uvnitř nebudu krvácet o nic míň, ty bláznivá ženská.” Pokud se dá příběh o vilách ještě napsat originálně, tak právě tahle autorka to dokáže. “Encyklopedie” je totiž něco výjimečného. Bod číslo 1: Skvělé postavy Na společenské konvence krátká, ale velmi chytrá akademička Emily si mě okamžitě získala. To pozadí univerzity, vědeckého bádání a prostředí malého města mě úplně pohltilo. A Bamleby byl třešničkou na dortu. Arogantní i milý, egoistický a zároveň ochraňující, nervy drásající, ale bez něj by to nebylo ono. Chemie mezi nimi mě neskutečně bavila - takovy Dramione vibe. „Tak to už stačí,” prohlásil. „Stíne, koukej přivést tu svou paničku se sebevražednými sklony.” Bod číslo 2: Originální svět víl Miluju tyhle víly - některé zákeřné a lstivé, jiné milé, ale přesto vychytralé a všechno u nich něco stojí. I ty nejpřívětivější víly očekávají (třeba za informace) něco na oplátku. Bavilo mě objevování jejich světa, zvyklostí, magie… Každé setkání s těmito bytostmi bylo zajímavé a nepředvídatelné. Bod číslo 3: Specifický styl vyprávění Je to takový deníkový záznam, takže Emily si musíte zamilovat, aby ste si to dokázali naplno užít. Styl je pomalejší, takže na čtení nespěchejte. Myslím si, že právě styl psaní a ta “pomalost” nebude vyhovovat všem, ale dejte aspoň Emily a Bamblebymu tu šanci vás okouzlit. Bod č. 4: Co spíše (ne)čekat Kniha není plná akce, přehnané romantiky a rozsáhlého budování světa. Není to velkolepá fantasy, ale svět je to milý, má takový ten cozy nádech a prostor se v dalších dílech dál rozvíjet. Romantická linka je nenápadná, přirozeně se rozvíjející a spíš taková ta plná drobných gest, vtipných momentů a jiskření. Je to kniha pomalá, kouzelná, temná i podmanivá. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST.

Dala bych 4.5. Skvěle napsáno, taková odpočinková fantasy. Ideální na zimní večery

Emily už roky pracuje na Encyklopedii víl a aby doplnila poslední detaily, tak se vydává na sever na ostrov Ljosland. Ale nejde to tu tak jak čekala. I když rozumí vílám jako málokterý smrtelník, tak své rase nerozumí vůbec a je spíš samotářský typ. Díky tomu se jí nedaří sblížit se se zdejšími lidmi, jejichž spolupráce je pro její výzkum klíčová. K tomu sem za ní přijede její akademický rival Bambleby, který si získá vždy všechny a ani zde tomu není jinak. Ale když víly unesou dívky z vesnice, vydají se je pokusit zachránit spolu…   Koncept příběhu, kdy většina víl je spíš zlovolná a vždy je to něco za něco, se mi líbil. Tohle je svět, kde příběhy hrají větší roli, než si mnozí asi myslí. Skrývá se v nich ponaučení a někdy i možnost, jak se vypořádat s některými situacemi a jelikož jich Emily hodně zná, tak ji velmi pomáhají v jednání s vílami.   Emily se mi líbila. Hlavně to, že si na nic nehrála. Nepokoušela se namlouvat sobě nebo ostatním, že by některé její činy byly nezištné a klidně přiznala, že jde hlavně o její výzkum. V tomhle byla upřímná a bylo to osvěžující, přestože někdy jsem si pokládala otázku, kam až by pro výzkum dokázala zajít. Bambleby byl zajímavá postavička a jejím naprostým opakem. Okolí ho považuje za šarmantního vědce, který má za sebou spoustu známých prací a kontaktů, ale to není vše, čím on je… I když to na začátku tak nevypadalo, tak z těch dvou byl dobrý tým a bavili mě.   Chvíli mi trvalo si zvyknout, že je kniha psaná formou zápisků z deníku a párkrát mi přišlo, že se tu některé věci objevily zničehonic a nebyly nijak vysvětleny / přiblíženy, aby bylo jasné, jak je to možné, což někdy způsobilo, že mě to zarazilo a čtení pro mě nebylo tak plynulé, jak mohlo být, ale celkově je to pěkný příběh, a hlavně poměrně originální.   Není to fantasy, která by byla plná akce, ale rozhodně dokáže zaujmout jinými věcmi, která v sobě má a já se těším na další dobrodružství s těma dvěma