Dům tisíce šepotů

Kniha zpočátku slibovala napětí a zajímavé prostředí,ale postupně se z toho stala slátanina,která nebrala konce a byla čím dál absurdnější.Škoda peněz i času.

Opravdu špatná kniha. Zdlouhavá, nudná, místy až absurdní, spoustu situací nedává smysl a opravdu přejdeme část se znásilněním, kdy se to poté přejde jakoby se nic nestalo? Knihu opravdu nedoporučuji

Nedočetla jsem ji... Slátanina

I když u nás Grahamu Mastertonovi vyšlo pár děl již v 90. letech, tuzemskému čtenáři se pořádně představil až v roce 2014, kdy se mu na českých pultech objevila první kniha drsné krimi série s inspektorkou Katie Maguireovou. Letos (r. 2023) se autor vrací se svou čistě hororovou tvorbou a kniha Dům tisíce šepotů je dokonce jedním ze tří románů, který u nás tento rok vychází. Téma strašidelných domů je zde pojato zcela originálním způsobem. Rob se společně se svou ženou Vicky a pětiletým synem Timmym vrací do Allhallows Hall, rozlehlého tudorovského sídla stojícího v mlze na okraji ponurého vřesoviště, kde strávil dětství. Zde se shledává i se svými dvěma sourozenci, Martinem a Grace. Sešli se zde za jediným účelem – aby si od notářky vyslechli, co jim jejich náhle zesnulý otec odkázal. Čtenář se postupně seznamuje se sourozenci a jejich partnery, poznává jejich povahy a jaký mají mezi sebou doopravdy vztah. Panství je rozlehlé a o pár hodin později malý Timmy beze stopy zmizí. Venku je zima a deštivo, brzy padne tma. Začíná hra o čas. To, co zpočátku začíná jako detektivka z pera Agathy Christie se postupně mění v čistokrevný horor. Jakou roli má takzvaná kněžská díra, utajená místnost, v niž se v minulosti ukrývali katoličtí kněží, kteří díky svému kázání padli v nemilost tehdejších vladařů? Proč je vchod do sklepení zazděný? Co je to za zvláštní vůni po skořici a pomerančích v jedné z ložnic? A co ten dětský nářek a záhadný šepot, jež se po nocích ozývá z potemnělých chodeb? Některé momenty knihy, zvláště ty poslední zmíněné, dokáží čtenáři pěkně pocuchat nervy. Hlavně když ji čte v tu správnou noční hodinu. Všechno je tak tajemné a ve vzduchu visí spousta nezodpovězených otázek. Autor však překvapivě brzy dost zásadních věcí odhaluje. Je pravdou, že je jednání postav občas poněkud zvláštní a docela postrádá logiku, což možná zapříčiňuje na knihu rozporuplné reakce čtenářů. Záleží ale na každém, jak je náročný a na dané téma nastavený a jak moc dokáže popustit uzdu fantazii. Mě osobně se kniha líbila, obzvláště pak hrátky s časem, který v příběhu hraje podstatnou roli. „Při pohledu na měsíc jí došlo, že nikdo z nás nechce, aby čas plynul, nechce stárnout, a že čas nám nakonec vezme všechno, co je nám drahé. Přesto bychom bez času nikdy neměli šanci najít lásku, štěstí nebo vzrušení. Ať už v život nalezneme jakékoli naplnění, přináší nám ho čas, i když nevyhnutelně přijde den, kdy nám to všechno zase odplaví, jako když odliv klouže po písku.“ Ve finále do sebe všechno hezky zapadne a závěrečná pointa je fakt parádní. Za zmínku stojí český název, kde je přesně o devětset šepotů více než v názvu originálním (The House of Hundred Whispers). Masterton tento upgrade na sociálních sítích vtipně komentoval slovy: „Český vydavatel přináší můj román pod názvem Dům tisíce šepotů, protože to v jeho jazyce lépe zní. Nevadí mi, že bude dům trochu plnější.“

Zdlouhavé popisy, které se navíc opakují a nikdy nepřinesou čtenáři nic nového, by se zřejmě daly překousnout. Větší problém je, že příběh se příšerně vleče a autor čtenářům zadržuje informace, které jsou ale klíčové. Chápu, ze nevědomost dokáže vybudovat napětí a přenést čtenáře do situace, ve které se nachází postavy, které také o ničem neví, tady to ale opravdu nefungovalo a naopak to udělalo z čtení frustrující zážitek. To, že na samém konci potom autor uspěchaně začal s vysvětlováním už také nepomohlo. Mimo to bylo hodně zvláštní popisování ženských postav - u všech jsme se dozvěděli velikost prsou, ale to je vlastně všechno. (Pardon, ještě víme, ze jedna žena má fialové oči a blond vlasy!) Mimo to máme v knize jeden lesbický par, který se opírá pouze o stereotypy (něžná ženská polovička je doplněna drsnou mužskou) a k tomu, že o jedné z nich se vyjadřuje autor jako o führerovi za rovnoprávnost pohlaví už se asi ani neoplatí bavit. Samostatnou kapitolou je část o znásilnění - opravdu si někdo myslí, že pokud je žena v situaci, ve které se ji několik mužů chystá znásilnit a už s tím jeden z nich i začal, stačí, aby jeden odvážný hrdina chlapi odehnal? Že se ta žena pak jen zvedne, dvakrát poděkuje za záchranu, ale už to na ni nemá žádný dopad? Po dlouhé době opravdu velké zklamání.