Dům na tekutých píscích

Příběh dvou dětí, Rickyho, kterému nikdo neřekne jinak než Klíštěk a jeho starší sestry Polly. Tyto děti žijí ve velkém domě a navíc nikdy nepoznaly své rodiče. Obývají několik oddělených místností a stará se o ně chůva. Ta jim říká, že rodiče si pro ně přijdou, až budou starší. Děti samy nemůžou nikam chodit, protože za dveřmi číhá nebezpečí v podobě slídičů. Ty kdysi dávno zabili jejich staršího bratra. Vše se ale tak trochu zvrtne, když se stroje v ubykaci porouchají. Navíc děti zjistí, že chůva byla jen robot. Když přestane téct voda a vypne elektrický proud, nezbývá jim nic jiného než se vydat po chodbách rozlehlého domu najít rodiče. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Žijí v domě i další lidé? A je jejich výchovna skutečně jediným místem, kde jsou děti? Skvělý příběh z pera tohoto originálního autora. Musím říct, že u Mellicka nikdy nevíte, co vás na další stránce překvapí. Boj o přežití v chodbách starobylého domu, napětí a akce, při boji se slídiči, strach ale i odvaha. Moc se mi líbilo, jak se Polly a Klíštěk navzájem podporovali. I když někdy by jeden druhého nejraději zabil (a to doslova), vždy nakonec vytvořili skvělý tým. Jeden bez druhého by nedal ani ránu. Prostě sourozenci. Originální postapokalyptické sci-fi s prvky hororu a bizáru. Rozhodně jsem se ani jednu stránku nenudila. Jelikož postapo můžu, přišla mi tahle kniha od Mellicka zatím nejlepší. (Četla jsem od něj ještě Zbouchnul jsem satanovu dceru a Orgie v chomoutu). Každá Mellickova kniha má obrovský přesah. V příběhu si vždy můžeme najít nějaké moudro a také věci k zamyšlení. Opravdu se dnešní rodiče tak liší od rodičů Polly a Klíšťka? Máme vždy čas na své děti? Nehoníme se příliš za kariérou, penězi a majetkem? Odpověď nechám na každém z vás. Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec, ale vlastně ten, který si připravil autor, se mi nakonec líbil víc. Občas jsem měla pocit, že se některé věci zbytečně opakují. Hodnocení 4,5⭐/5