Atmosféra

Skvělá kniha z prostředí NASA, už jen to by stačilo na hezký příběh. Ale přidejte k tomu dobu kdy, ženy musely bojovat a dokazovat své kvality jen proto ,že jsou ženy . Silnou , sympatickou hlavní postavu , která si chce splnit svůj sen a nejen ten kariérní. Tak moc jsem jí fandila a přála jí , jen to nejlepší . U téhle autorky jsou příběhy tak reálné, mám pocit ,že se jedná o skutečnou ,žijící osobu a né jen o její románovou postavu.

4.5/5 Tohle nebyla klasická romantika od začátku až do konce, do emotivnější části se musíte propracovat přes techničtější část, která někdy až zdlouhavě popisuje vesmír a prostředí NASA, ovšem když vydržíte, tak se vám rozvine krásná dějová linka. A Joanina čistá láska ke hvězdám? To bylo opravdu něco nádherného.

Atmosféra Autor: Taylor Jenkins Reid Počet stran: 362 ,,Budu ti vyprávět příběhy navždy lásko,, Joan je profesorka fyziky, která tak trochu žije ve hvězdách a má pocit, že se našla... Ale najde inzerát a ne ledajaký - NASA hledá první astronautky a Joan se rozhodne to zkusit... Je to přeci životní šance a maximálně se může stát, že ji nevyberou. Joan tímto krokem vyjde ze své komfortní zóny a i když se jí to zdá úplně nemožné..tak to vyjde.❤️ Joan je opravdu vybrána do výcviku NASA. Joan potkává nové lidi a plní si svůj sen, který byl doteď opravdu jen sen a to absolutně nemyslitelný, že se může splnit. Joan ten sen teď žije a je šťastná. Zažíváme s ní úspěchy i neúspěchy a také problémy, které v té době přinášela společnost. Příprava na první let je náročná, ale Joan a kolegové se postupně stávají přáteli a parťáci na celý život a na smrt. Joan zjišťuje, že i ona si zaslouží štěstí a že je hvězdou svého příběhu. Joan svoji novou práci naprosto miluje a neustále na sobě pracuje a její osobní život jde,tak trochou stranou, ale pak se někdo objeví... Mise, která může dopadnout úplně jinak než je plánované a může ovlivnit tolik lidí, ale Joan se přeci rozhodla správně, nebo ne? ❤️Knížky od Taylor se nejen skvěle čtou, ale autorka umí tak vtáhnout do příběhu, že ten příběh prožívám s hrdiny... tohle bylo skvělé,moc jsem si čtení užila a moc doporučuji.❤️ Jaká je Vaše oblíbená kniha od Taylor? Za krásnou knihu v rámci spolupráce moc děkuji @grada_cz @cosmopolis_cz @cosmopolisya ❤️❤️❤️ Hodnocení:⭐⭐⭐⭐⭐ #grada#taylorjenkinsreidbooks #atmósfera #spolupráce #čtenářskýzážitek

Joan miluje hvězdy, ty na nebi. Pracuje jako profesorka na univerzitě. Když NASA zveřejní inzerát, že hledá první astronautky do vesmírného programu, změní se jí život. Je vybrána a začíná výcvik s partou skvělých lidí. Joan sebe chvílemi ani nepoznává, neboť objevuje o sobě až netušené a nové věci. Pak ale přijde rok 1984 a všechno se změní. Taylor Jenkins Reid, autorka, jejíž knihy buď miluji, nebo mě nechávají chladnou. Po dočtení Atmosféry, se jejich počet vyrovnal. Je to 2:2. Dvakrát jsem byla nadšena, tentokrát to ale nebylo. Můj hlavní problém bylo prostředí, kde se celý příběh odehrával. Nacházíme se ve vesmírném středisku, ve kterém se dozvídáme spoustu a spoustu odborných výrazů. Věděla jsem, kde se příběh odehrává, ale čekala jsem, že tam od začátku bude více lidských témat a více romantiky, takhle mě to vůbec, ale vůbec neoslovilo. Neustále jsem čekala, kdy přijde to něco, kdy mě příběh zasáhne. Přišlo to, dokonce jsem i brečela, ale to, že posledních dvacet stránek pro mě bylo skvělých, je prostě málo. Když jsem četla autorčinu knihu Daisy Jones and The Six, byla jsem naprosto nadšená a prožívala jsem každičkou stránku, ale to bylo hlavně i tím, že jsem se ocitla v prostředí, ve kterém mi bylo dobře. Abych to shrnula, Atmosféra není špatná kniha, to rozhodně ne, ale pokud k ní přistupujete jako já, že chcete emotivní příběh od začátku do konce, možná budete zklamáni. Anebo prostě mi jen nesedla. Zkuste ji a uvidíte

Hodnocení:⭐️⭐️⭐️ Na tuhle knížku jsem se opravdu moc těšila. Možná jsem od ní ale měla až příliš velká očekávání. Když jsem od stejné autorky četla Sedm manželů Evelyn Hugo, byla jsem naprosto nadšená – ten příběh byl pro mě absolutní masterpiece. Bohužel tahle kniha ho nepředčila. Nejsem zvyklá číst knihy psané z pohledu vypravěče. Většinou sahám po ich-formě, kdy příběh vypráví přímo hlavní postava, a tady mi styl vyprávění úplně nesedl. Přibližně polovinu knihy jsem měla problém se zorientovat v postavách – na začátku bylo jmen opravdu hodně a upřímně jsem se v nich ztrácela. Potíže mi dělalo i přeskakování mezi různými roky. Neustálé návraty do minulosti a zpět do přítomnosti mě trochu vytrhávaly ze čtení a dlouho jsem si na ten styl nedokázala zvyknout. Ve druhé polovině se to ale zlomilo. Příběh mi začal dávat větší smysl a konečně mě vtáhl. Postava Joan se postupně krásně vykreslila – byla jiná, možná zvláštní, ale zároveň neskutečně výjimečná. Obdivovala jsem, jak se starala o svou neteř, jako by to bylo její vlastní dítě, zatímco její matka Barbara byla pravý opak. Barbara mě upřímně po celou dobu neskutečně štvala. Neustále stavěla Joan do role té špatné, přitom už od prvních kapitol je jasné, kdo je ve skutečnosti nezodpovědný rodič. Nemám ráda lidi, kteří nejsou schopní nést následky svých rozhodnutí. Frances si zasloužila víc. Upřímně jsem měla pocit, že její skutečnou mámou měla být Joan. O to víc mě potěšilo, jak to nakonec dopadlo. Vztah Joan a Vanesy byl nádherný. V tehdejší době by byl nejspíš nepochopený, ale právě to jejich spojení působilo tak silně a opravdově. Ukazovaly, jak důležité je najít si svou spřízněnou duši – někoho, s kým můžeme sdílet úplně všechno, když nikdo jiný není oporou. Poslední kapitolu jsem četla se sevřeným srdcem. Bylo mi Joan opravdu líto a jsem ráda, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Představa, že by přišla o někoho, koho milovala, ve mně vyvolávala úzkost. Celkově ale musím říct, že tematicky to asi nebyla kniha pro mě. Různým tématům spojeným s astronomií a vesmírem jsem občas úplně nerozuměla a bylo pro mě náročné se do nich ponořit.