Vzpomínáme na Sama Neilla. Ve svých memoárech zachytil humor, nejistotu i chuť žít
Pro několik generací diváků zůstane především paleontologem Alanem...
Kniha ( měkká vazba )
Kniha vypráví příběh dobytí hlavního města byzantské říše v roce 1453. Ovládnutí Konstantinopole osmanskými vojsky vešlo do dějin především jako událost, která zakonzervovala nesmiřitelnost dosavadního konfliktu mezi křesťanstvím a islámem na několik následujících století. Jeho prostřednictvím pak byl v Evropě podporován obraz islámu jako… Přejít na celý popis
Kniha vypráví příběh dobytí hlavního města byzantské říše v roce 1453. Ovládnutí Konstantinopole osmanskými vojsky vešlo do dějin především jako událost, která zakonzervovala nesmiřitelnost dosavadního konfliktu mezi křesťanstvím a islámem na několik následujících století. Jeho prostřednictvím pak byl v Evropě podporován obraz islámu jako čehosi nepatřičného, Evropě navěky cizího. Bez ohledu na skepsi a útoky Evropanů se však sultánu Mehmedovi II. a jeho nástupcům podařilo na ruinách Konstantinopole zbudovat Istanbul - město, které si svojí velkolepostí a významem se svojí předchůdkyní v ničem nezadalo, stejně jako si s Byzancí nezadala říše, jejímž hlavním městem bylo učiněno. Tato kniha proto není o osudové katastrofě či omylu Prozřetelnosti. Je o vývoji, o kontinuitě, a zároveň o stereotypech a utkvělých představách. Je o nás i o těch druhých - o těch, které se i pod vlivem vzpomínky na "pád Cařihradu" stále snažíme ze svého světa vytlačovat.
1.0 z 5 1 hodnocení čtenářů
0× 5 hvězdiček 0× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 1× 1 hvezdička
Jaroslav Pěnkava registrovaný uživatel 1 z 5 hvězdiček
Autor je "turkolog" a líčí události "z tureckého pohledu", což sám píše. Například zcela opomíjí a bagatelizuje zvěrstva, páchaná tureckou soldateskou po dobytí Konstantinopole. Píše, že osud posledního císaře je nejasný a jeho tělo že se nenašlo. Zatím co jiní autoři (Gibbon) uvádějí, že jeho tělo nalezeno bylo , že mrtvému usekli hlavu, nabodli ji na kopí a nosili po Konstantinopoli. Vůbec se nezmiňuje o osudu císařovy rodiny. Bitva na Kosově poli (1389) je charakterizována jako "rána z milosti, kterou uštědřil Murad I. vnitřními rozpory zmítanému konglomerátu srbských států" (!). Dobývání křesťanských území na Balkáně bylo cosi jako přirozené "vyplnění mocenského vakua" , či dokonce naplnění "gazavatu" - zabírání území nevěřících, atd. Celek je tendenční a neobjektivní.
Získejte přehled o vývoji ceny za posledních 60 dní.
Pro několik generací diváků zůstane především paleontologem Alanem...
Slunce svítí, prázdniny jsou v plném proudu a spousta z nás si dopřává...
Pokud vám seriál Heated Rivalry (Spalující rivalita) nedal spát a zhlédli...
Život Abby dosud nebyl takový, jaký si představovala. Teprve krátce před...
Taky jste už určitě někdy zažili „reading slump“, neboli situaci, kdy...
Tahle kniha se ke mně původně dostala jen proto, abych ji předala někomu z...
Pokud nevíte, zda sáhnout po „nové Lukáškové“, váš osobní...
Nestihli jste naše žhavé literární odpoledne na Masarykově nádraží, nebo...
Po dočtení poslední knihy, která byla na můj vkus až příliš...