Svědomí proti násilí E-kniha

Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Ačkoliv její protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, jedná se o vášnivou a povznášející obranu nejzákladnějších hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti jakékoli znásilňující, totalitní ideologii.

Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, ukazuje Zweig jako zápas neohroženého svědomí a myšlení jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou.  Jejich střetnutí vrcholí poté, co z Kalvínovy vůle dojde v Ženevě k upálení humanistického učence Miguela Serveta. Proti této justiční vraždě a na obranu dalších „kacířů“ vystoupí Sebastian Castellio a riskuje při tom vlastní život. Jako první formuluje ve své době převratnou teorii snášenlivosti a tolerance, jejíž jádro lze vystihnout slovy, že upálení kacíře není nic jiného než vražda a že „upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka“. Komár sice v zápase se slonem na čas podléhá, ale Castelliovy myšlenky a díla o několik desetiletí později ožívají v mnoha zemích Evropy a stávají se pevnou součástí evropského kulturního vědomí.

Český překlad vyšel poprvé na počátku normalizace v roce 1970; byla v tom nejspíš nepozornost nebo přetíženost tehdejších cenzorů. Čtenářům totiž muselo být jasné, že Zweigův esej je působivou obhajobou svobody proti každé totalitní ideologii, a čerpali z něj naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam Svědomí proti násilí je však aktuální trvale. Připomíná nám, že Západ nestojí na ekonomickém růstu, konzumu nebo vyprázdněných byrokratických pravidlech, ale na těžce vybojovaných a prožitých hodnotách.

 

 

 

Rakouský spisovatel Stefan Zweig (1881–1942) vystudoval filozofii, germanistiku a romanistiku. Podnikal cesty nejen po Evropě, ale také do Indie, Afriky a Ameriky. První světová válka jej ovlivnila natolik, že se z něj stal zásadový odpůrce násilí, teroru a válek. Kromě humanismu jej formovalo také přátelství s Freudem a jeho psychoanalýza. Před druhou světovou válkou emigroval do Velké Británie a na začátku čtyřicátých let do Brazílie. Nedokázal unést ničení evropských kulturních hodnot nacisty a trpěl ztrátou domova, což ho nakonec vedlo k dobrovolnému odchodu ze života.

Svou literární tvorbu započal lyrickými básněmi a překlady z francouštiny. Velmi propracované jsou jeho románové biografie, např. o Romainu Rollandovi, Marii Antoinettě nebo Erasmu Rotterdamském. Psychoanalýza ovlivnila jeho četné novely, např. Amok, Zmatení citů a Šachová novela, ve kterých reflektuje podvědomí, lidské pudy a city odkrývané v neobvyklých situacích, jako je válka a totalita. Román Netrpělivost srdce líčí tragickou lásku chromé dívky k mladému důstojníkovi. Z historického hlediska jsou cenné jeho autobiografické vzpomínky Svět včerejška.

 

Sdílet