Dům na pobřeží

Louise Douglas - Dům na pobřeží 2,5/5 Tuhle knihu jsem měla možnosti si přečíst díky #spoluprace od @knihydobrovsky, za což moc děkuju. Edie se velice uleví, když její bývalá tchýně Anna zemře. Edie Annu viní z nehody, která jí zničila rodinu. Takže když ji Annina poslední vůle vyláká na Sicílii a do dlouho opuštěné Villa della Madonna del Mare, je jí jasné, o co Anně šlo.
Má za to, že Anna i po své smrti tahá za nitky, aby ji dala opět dohromady se svým synem. Edie je proto odhodlaná odjet z Itálie co nejdřív. Ale ještě než to stihne, začne vila vydávat svá záhadná tajemství. Kdo jsou ty dívky na Anniných fotkách z dětství a proč někdo jednu z nich vyškrábal? Proč někdo nebo něco nechce, aby se zaobírali minulostí? Vila je místo, kde se staří duchové cítí doma. Ale jejich odkaz je potřeba uložit k věčnému spánku, aby Edie a Joe mohli jít dál... Podle anotace to vypadá zajímavě, ale pro mě bohužel zklamání. Čekala jsem od toho mnohem víc, víc akce, takhle jsem měla pocit, že se skutečně celou knihu nic neděje, jen pátrají po obrazu, a až na konci nás čekalo trochu rozřešení. Taky jsem se ztrácela v postavách, hned na začátku na vás vychrlí několik jmen bez zjevného vztahu k hlavní hrdince, a vyznej se v tom. Ale je pravda, že jsem přeskakovala popisné pasáže, takže to možná byla moje vina. Další věc, co mi vadila, bylo, jak Edie pořád mluvila o svém mrtvém synovi. Kdyby se to stalo vloni, tak to pochopím, ale Daniel umřel před 10 lety a ona ho vážně cpala do každé věty. Přišlo mi to hrozně na sílu a dost mi to bránilo v pokračování. Tahle kniha v sobe nemá nijak zásadní složitý příběh, proto bych ji doporučila všem, kdo hledají nějaké rodinné drama. Víc recenzí najdete na mém instagramu lazy_bookstagram

Doporučuji, příjemné čtení.

Kniha mě tolik neoslovila. Přišlo mi že autorka až moc do detailů popisuje okolní prostředí a kvůli tomu byl pro mě příběh hrozně táhlý až nudný. Zároveň mi přišlo, že nějaká větší zápletka přišla až na posledních 50 stranách.

Knížka má lákavý obal a také čtení šlo samo. O léčení zlomeného srdíčka nad ztrátou dítěte a odcizení se milované osobě. Mně se zápletka až skoro detektivní líbila, určitě né hororová, žádní duchové. Sama ráda čtu duchařinu, tohle je o něčem jiném, trochu romantiky, v poslední třetině knihy se krásně rozplétá minulost a děj má spád, ale tohle je skoro v každé knížce. Pěkné počteníčko!

Po půlroce jsem se rozhodla tuhle příšernost definitivně odložit. Kniha byla zařazena mezi horory, marně jsem čekala až do strany 150, kdy se začne něco dít. Místo nějakých záhad a tajemství se celou dobu pindá a vzlyká po mrtvém děcku, bývalí manželé si věčně něco vyčítají a navzájem spolu moc nemluví... Je to laciné rodinné drama, naprosto o ničem. Přečetla jsem desítky různých knih, vždycky jsem všechno dočetla, ale tohle je prostě hrozné.