Michal Viewegh je českým autorem, kterého jistě nemusím dlouze představovat. Jeho knihy jsou u některých čtenářů velmi oblíbené, někteří je často kritizují. Ostatně psaní tohoto autora je mnohdy značně kontroverzní a nesedí každému, ale to je zcela v pořádku. Já však patřím do první skupinky, tedy příznivců. Právě jeho knihy byly v počátcích mého čtenářského období ještě v době školní docházky mezi prvními, které jsem si chodila půjčovat do knihovny a nijak se to nezměnilo ani po tolika letech.
Zrušený rok 2020 je psán formou deníku, který pojednává přesně ten rok, který jistě mnoho z nás ještě mnoho let neopomene. Pandemie se na nás hrnula ze všech stran včetně všech příkazů a nařízení, a právě Michal přišel s jistou dávkou cynismu, humoru, ale i reality, která byla pro mnoho z nás „denním chlebem“.
Ostatně on sám v roce 2012 prodělal značně komplikovaný zákrok, kdy nikdo nevěděl, zda se ještě někdy vrátí do normálních kolejí. Doslova ze dne na den se jeho život obrátil vzhůru nohama a on se po čase musel mnoho, pro nás běžných věcí a činností, doslova učit znovu. Svým způsobem se právě i tohle velmi podepisuje na jeho knize, což já osobně neberu nijak negativně – ba naopak. Zkrátka mi to k němu sedí.
Obecně miluji náš český humor, který mnoho lidí (a to nejen cizinců) zcela nechápe, a tak pro mě jeho vyprávění bylo opravdu poutavé a mnohdy velmi komické. Už jen poukazování a shazování sebe samotného chce občas jistou dávku odvahy a tu autor měl.
A tak jako pandemie nás naučila spoustu věcí, tak i ona byla tím spouštěčem, který v českých domácnostech často převrátil život naruby, a to nejen v těch manželských a přátelských rovinách, ale třeba i v těch sexuálních, které byly (především pro mužské ego) obzvlášť bolestivé.
Pokud tedy, stejně jako já, máte pocit, že covid knih je na trhu už příliš a vy si chcete přečíst něco, co vás pobaví a možná i připomene, co se vlastně během tohoto doslova zrušeného roku dělo, tak vřele doporučuji. Já jsem se u některých kapitol doslova dusila smíchem, jinde mi bylo trochu smutno, ale to tak běžně bývá.
A jestli ani tak Viewegha již mnoho let nevyhledáváte a víte, že byste se u toho akorát rozčilovali, tak se na to rovnou „vykašlete“ a začtěte se do jiných, pro vás zábavnějších knížek. On to jistě ocení a nebude pak muset tolik bědovat v dalších budoucích knihách nad kritikou, která se u některých vydaných knih na něj valila ze všech stran.
V poklidném městečku ve státě Maryland někdo vraždí dívky a zohavuje jejich těla, aby je pak nechal obyvatelům na odiv. Ovšem podezřelí ani stopy neexistují a zoufalství roste...
