RECENZE: Zrcadlový muž

O autorech

Pod pseudonymem Lars Kepler je ukrytá manželská spisovatelská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Ti spolu a jejich třemi dcerami žijí ve Stockholmu ve Švédsku. Svou tvorbou se chtějí nejvíce přiblížit spisovateli Stiegu Larssonovi (Milénium), a proto i zkráceninu jeho příjmení zakomponovali do svého pseudonymu. To znamená, že se zaměřují na detektivní thrillery s nepředvídatelnou zápletkou.

Že to fakt umí se můžete přesvědčit u jejich knih: Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně, Písečný muž, Stalker, Lovec králíků, Lazar a Playground. Všechny jsem četl a všechny jsou skvělé. Všechny knihy, kromě poslední zmíněné (Playground), patří do série případů komisaře Joony Linny. A ne jinak je tomu i tentokrát. Osmý díl se nazývá Zrcadlový muž.

Příběh

Děj se odehrává jak jinak než ve Stockholmu. Celé Švédsko je konsternováno nálezem mladé dívky, kterou někdo oběsil na dětském hřišti. Případ nejdříve není přiřazen národní kriminální policii, ale Joona si vedení tohoto vyšetřování u své nadřízené „vybrečí“. Jediným, kdo policii může pomoci, je podle bezpečnostních kamer muž venčící v inkriminovanou dobu psa. Jak se ale později ukáže, tento důležitý svědek trpí psychickou poruchou a na nic si nemůže vzpomenout. Je tak dobře, že Joona zná skvělého terapeuta Erika Marii Barka, který je proslulý svými dovednosti v oblasti hypnózy a kterého čtenáři určitě dobře znají z prvního dílu (Hypnotizér). Právě onen svědek, jeho manželka a jejich životní příběh tvoří druhou dějovou linii. Joona tuší, že tato vražda nebyla ojedinělá a že by další takové případy mohly přibývat. Musí využít své skvělé vyšetřovací schopnosti, aby vraha vypátral dříve, než se tak stane.

Kdo by si myslel, že knih s komisařem Joonou Linnou už bylo hodně a že není už co dalšího vymýšlet, tak se pletl. Zrcadlový muž nasadí neskutečné, až brutální tempo hned od začátku a drží vás v napětí až do samého závěru. Žádný pomalý a klidný rozjezd, tentokrát se jde na věc rovnou bez předehry. Díky tomu není knihu vůbec lehké odložit. Já sám ji přečetl asi za tři dny, což už se mi dlouho nepodařilo. A to má přes pět set stran.

Jedním dechem dodávám, že Lars Kepler je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. A to hlavně díky nepředvídatelné zápletce a sympatické hlavní postavě. Joona Linna je totiž také jedním z mých nejoblíbenějších literárních vyšetřovatelů, jak jste se mohli dočíst v jednom z mých článků (Tematický pátek #5). A i tentokrát dokazuje, že toto místo si plně zasloužil. Opět vás bude udivovat svou intuicí, analytickými schopnostmi a také svými dovednostmi v boji.

Zrcadlového muže doporučuji všem detektivkářům a fanouškům severské literatury. Přečíst si ho můžete i pokud jste nečetli všechny předchozí díly, jen nebudete chápat některé širší souvislosti z detektivova života.

Pokud vás kvalita autora ani moje recenze nepřesvědčila, zkusím ještě přidat bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

1.  Myslíte si, že máte v životě smůlu? Ve srovnání s Martinem si budete připadat jako čínské koláčky štěstí (které, na druhou stranu, moc štěstí nemají, když je lidé snědí).
2.  Zjistíte, jak pojmenovat svého psa, když vám zestárne. (Poběž Geronte! Ne, v knize je lepší jméno).
3.  Dozvíte se zajímavé informace z oboru psychiatrie (ale nezkoušejte zhypnotizovat ostatní členy domácnosti, prosím).