RECENZE: Vlaštovka v bublině

Naprosto bez mučení se přiznám, že jsem její předešlé dvě knihy nečetla a Vlaštovku v bublině jsem si vybírala především díky veselé a trochu netradiční obálce, ale autorka mi byla již během čtení svým psaním tak sympatická, že v budoucnu se ještě na nějaké její další knihy chystám. Paradoxně teď vidím, že obálka byla lehce matoucí, protože to, co vás čeká uvnitř vlastně nijak veselé není.

Pojďme se tedy společně podívat na to, jaká vlastně kniha je. Autorka románu poodkrývá tajemství, které možná skrývá leckterá obyčejná rodina. Zajímavé je, že Vlaštovka v bublině se odehrává ve vzdálené budoucnosti, a to až v roce 2045. Mezitím se však postupně s hlavní hrdinkou (a to doslova) Barborou vracíte do roku 2018-20, který je plný zvratů a nepříjemných rodinných událostí, které značně ovlivnily budoucnost.

Pro mě byla chvílemi kniha až strašidelná, protože osobně si nedokážu představit, že bych jen z části prožívala to, co její hlavní protagonistka Bára.

Ta totiž prodělala Parkinsonovu chorobu a probouzí se až v roce 2045, kdy za pomocí lékařů dojde téměř k zázraku a Bára se začíná pomalu uzdravovat. Nikdo už v to téměř nedoufal, protože šance na uzdravení při její diagnóze byla minimální, ale naštěstí tomu osud chtěl jinak. Její nemoc byla zákeřná a toto byl poslední pokus lékařů, který naštěstí vyšel. Její paměť se také pomalu začíná opět uzdravovat, ale stále tu jsou útržky, které si tato nemocná žena nezvládá dát sama dohromady.

Její život je však najednou jiný. Důležité osoby v jejím životě chybí, její děti se doslova změnily a vše je tak jiné, cizí a podivné. Je zmatená, vyděšená a možná i tak trochu otupená.

Knížka je navíc zajímavá tím, že je rozdělená na dvě části, kdy se v té jedné Bára vrací k tomu, co zažívala a vzpomíná na svůj „starý“ život, ve kterém pro ni byly nejdůležitější hlavně její děti a tehdejší přítel Petr.

V té druhé se však dočtete i o tom, co prožívají její děti – Magda a Michal. Ani jeden z nich nežije zrovna ukázkový rodinný život. Sama Magda je totiž v šoku, že se matka postupně uzdravuje, protože počítala s trochu jiným scénářem.

Je možné tak sledovat, jak se budoucnost prolíná s minulostí, ale vše je velmi hezky popsané, takže není zapotřebí mít obavu, že se v tom všem nebudete orientovat.

Knížka sama o sobě je trochu smutná, ale příběh je velmi reálně popsaný. Já jsem po celou dobu doufala, aby se Bára postupně rozpomenula na vše, co prožívala a její život se tedy propojil v jeden velký celek bez příliš velkých mezer. Byla totiž v situaci, kterou bych nikomu nepřála zažít.

Děsivé však je i vidět, jak může vypadat taková daleká budoucnost, která nás možná všechny čeká – nedostatková káva, mikročipy a život, který se bude značně lišit od našeho stávajícího. Celý příběh je díky tomu velmi uvěřitelný a možná i nebezpečně reálný.

Doporučuji tedy pro všechny čtenáře, kteří hledají příběh s dějem, který se postupně rozjíždí a zároveň prolíná více časových linií.