Únava materiálu. Jaké to je ocitnout se v kůži uprchlíka?

Obsah románu, k jehož napsání Šindelku prý inspirovala zpráva z médií o nalezeném odstaveném kamionu plného mrtvých uprchlíků, můžete posuzovat ze dvou pohledů – pozitivního, anebo negativního. Odpustíte-li si však otázku, jak to všechno autor ví, pozitivní hodnocení je možné. Právě tuto variantu jsem zvolila já. A to i přesto, že tím zároveň splním a potvrdím autorovo přání, aby – řečeno jeho vlastními slovy – tato kniha nebyla jen víkendovou kratochvílí.

Dva bratři, dvě cesty

Hlavní postavou je třináctiletý chlapec arabské národnosti, imigrant, snažící se dostat ze své země zmítané válkou do Evropy. Cestou se rozdělí se svým bratrem Amirem, kterého pak po celou dobu hledá. Příběhy obou chlapců běží současně, každý je jiný, ale zároveň až děsivě stejný.

Zatímco hlavní hrdina se pohybuje povětšinou v divoké mrazivé přírodě a doslova bojuje o svůj holý život, Amir zažívá setkání s lidmi zcela jiné mentality, jazyka a kultury a bojuje za svou důstojnost a svobodu. Obě cesty však vedou k jedinému cíli – opět se setkat a žít v bezpečí.

Autor velice syrově, zato však přesvědčivě, popisuje nejen fyzické a psychické utrpení obou chlapců, ale i prostředí, ve kterém se pohybují. Používá krátké, jednoduché a jasné věty. O to úderněji na nás působí. Někdy není třeba dlouhých a složitých souvětí abychom vyjádřili myšlenku.

Jste-li uprostřed noci na zamrzlém jezeře a pod vámi praská led, anebo se vtěsnáni k motoru dodávky jako ve svěrací kazajce dusíte spalinami, je jasné jak vám je i bez velikých slov. Přesto vás styl jaký autor používá úplně vsákne do děje – jako byste sledovali film.

Člověk jako materiál

Je zde vidět zaměření na lidské tělo reagující na realitu – odtud zřejmě název a motiv knihy – jako každý stroj či přístroj, vyrobený z určitého materiálu, bez kterého se náš život neobejde. Přes všechnu až naturalisticky popisovanou hrůzu je tu přítomen i cit, asi nejdůležitější součást lidského života. A ten drží hlavní hrdiny po celou dobu nad vodou tak jako čtenáře. A překvapivě i poezie, u které autor svou tvorbu vlastně začínal.

Hlavním tématem je zděšení nad tím, jak je možné v moderní současnosti to, že lidský tvor – a ne jeden, ale miliony! – se ocitá v situacích, kdy mu nezbývá už nic jiného, než jako v zvíře v džungli použít své instinkty a pud sebezáchovy, aby přežil.

Jak je to možné v této virtuální době, kdy svoboda stojí na úplně jiných základech než kdy dříve v historii a tyto vrozené lidské instinkty jsou postaveny do pozadí? Vracíme se snad zpět ke svým kořenům?

Je to jen vymyšlená pohádka se svým začátkem a koncem, ale použiju autorovo odvolání na slova spisovatele Michaila Šiškina: „Lidský život takový není.“ Jeho protagonisté prožívají řetěz na sebe navazujících a spolu souvisejících příběhů, z nichž ani jeden nemá začátek či konec a bez toho předchozího nemůže sám o sobě existovat. A spisovatel je tu od toho, aby z nich pro nás vytvořil ucelenou kompozici.

Nový úhel pohledu

Jestliže byl autorův úmysl ocitnout se v kůži nevítaného uprchlíka, pak se mu to povedlo. A pokud ne, určitě otřásá základy našeho názoru, který je skutečně jen povrchní, neboť vše co víme, je zprostředkované. Pocity a úhel pohledu samotného uprchlíka se asi nikdy ani nedozvíme. A možná, že tento příběh je spíše příběhem o lidech jako druhu než přímo o imigrantech.

Každopádně, vyprávěn z jejich pohledu, nás dovede k zamyšlení – dívá se někdo na tento problém i tímto způsobem? Už pro toto uvědomění by si měl každý knihu Marka Šindelky přečíst. Bude jich časem na toto téma jistě víc, poté bude možné si myšlenky srovnat. Tato je však jedna z prvních a může být začátkem našeho nového myšlení. Je na každém z nás, jak s tím naložíme.

Na závěr nesmím zapomenout na skvělou práci nakladatelství Odeon. Volba formátu, druhu papíru příjemného na omak a velikost písma činí z této knížky krásný předmět, který budete mít rádi u sebe.