Sto hororů ve sto slovech vyděsí i pobaví

Překvapivé, strhující, zažírající se hluboko bez očividného konce. To vše je kniha Sto hororů ve sto slovech od několika, především českých, autorů. Nenechá Vás chladnými, zanechá stopu a brouka v hlavě, kterého se jen tak nezbavíte, jelikož konce se nedočkáte.

Groteskně-hororové příběhy

Byla jsem skeptická – čeští autoři a horory? Ve sto slovech? Ale nebyl to přešlap, bylo to něco nového, originálního a řekněme si upřímně, kdo z nás dovede napsat horor ve sto slovech? A to nemyslím krvák, ale skutečně strachuplný příběh, který se vám zaryje hluboko pod kůži a nepustí.

Tohle se autorům povedlo bravurně. Každý má svůj styl psaní, pojetí daného tématu a hlavně nápad. U některých povídek jsem zírala, četla znovu nebo prostě jen kroutila hlavou. Každý z nich to pojal po svém, takže jediná věc, která je spojuje, je onen hororový žánr. U někoho spíše groteska a horor v jednom. Což je mimochodem skvěle praštěná kombinace.

"Tobě se člověk ničím nezavděčí. Vždycky sis přeci přál sourozence." "Jo," vzdychl chlapec, "ale ne takovýhleho." "Hele, neštvi mě," matka náhle zalitovala, že ho sem vůbec vzala. "A to bude furt v tomhle?" zaťukal na skleněný obal preparátu. "Pořád," odsekla nakvašeně," a uvědom si, že kdybych nevedle tenhle ústav patologie, tak už jsi měl dávno brášku v hrobečku!"

Zvlášť se mi líbilo pojetí dvou autorů – Bočka a Zubíka. Jejich zvrácenost, dvojsmysly a groteskně-hororové povídky mě doslova nadchly! Knížka je tenoučká, ideální jen tak na oddech, do MHD nebo pro zakusení zvrácenosti a nápadu autorů. Myslím, že si zaslouží pochvalu, povídky se jim povedly. Dejte Sto hororům ve sto slovech taky šanci, je to něco nového, co tu ještě nebylo.