RECENZE: Slepí

„….Mám klíč a ordinaci, oni ne. Přišla jsem na kliniku s tím, že je budu zachraňovat, oni mě zachránit nemůžou. Někdy ale ten předěl není ostrý. Říká se, že kdo neumí, učí. A kdo neumí pomoct sám sobě, ten holt pomáhá druhým…..“

A. F. Bradyová, vystudovaná psycholožka, je americkou autorkou napínavého románu Slepí, se kterým se v překladu Pavla Bakiče a vydání nakladatelství Host právě setkáváme.

Touto svou prvotinou nás A. F. Bradyová zavede do prostředí psychiatrické kliniky, ve kterém odráží svou profesi terapeutky a psychologické poradkyně a především potřebu se o dojmy z něj s někým podělit. Tento počin považuji za celkem odvážný, neboť nikdy nevíte, zda vaše kniha bude mít úspěch a autorka tím tak trochu dává v sázku svou profesní pověst. Zároveň však obohacuje nás čtenáře o určitý pocit autentičnosti a zajímavost knihy posunuje o úroveň nahoru. Své, pro někoho nepopsatelné zkušenosti, nám na 358 stranách předkládá formou psychologického thrilleru, a to slovy, vyprávěnými ústřední postavou příběhu, respektovanou, možná tou nejlepší odbornicí na klinice, psycholožkou/terapeutkou Sam.

Sam je složitá osobnost, snad právě proto svým klientům tak rozumí… Díky své inteligenci se umí ovládat, navenek je vstřícná, příjemná a vyrovnaná s pevnými názory. Jak se s ní postupně seznamujeme, zjišťujeme, že Samin život není vůbec žádná procházka růžovou zahradou, to spíše peklem. Má svůj plán jak vypadat, jak žít. Hodně se stylizuje a hodně si toho namlouvá a chvílemi tomu i věří. Snad jen ty ranní kocoviny jí občas prozradí. Ve skutečnosti však dobře ví, kam doopravdy směřuje, a že zřejmě není cesty zpátky.

Její plán se přeměňuje v cíl. Zvládnout všechnu tu osobní, prozatím skrytou prázdnotu, nejistotu, labilitu a dokonce nepředvídatelnost, které jsou stále intenzivnější a začínají se stávat diagnózou. A neztratit přitom život…a klíč od kliniky.

Do cesty vstoupí Sam jednoho dne pacient, kterého doposud žádný jiný terapeut nezvládl. Jmenuje se Richard. I když přišel dobrovolně, je prý agresivní a nespolupracuje…je záhadou. Už při prvním sezení Richard Sam zaujme. On není agresivní, je klidný, snad až moc a nechce mluvit. Jak následují další terapie, Richard se rozmluví a Sam začne ztrácet půdu pod nohama. Objeví nejenom Richardovy démony, ale i ty svoje. Kdo je tady terapeut a kdo je blázen? Kdo tady komu pomůže?

Všechna tajemství a zákoutí možná šílených duší obou protagonistů nakonec vyjdou najevo. Než k tomu však dojde, budete stát po boku Sam, jako její stín, ať už v práci, anebo doma, se sklenkou v ruce, na rande či ve spánku. Budete se divit a bát, a to po celou dobu. Budete Sam současně obdivovat i odsuzovat a někomu jí bude líto. Richard vám bude sympatický, ale zároveň byste jej nikdy nechtěli poznat. A budete si také až do konce knihy přát, abyste se v ní nenašli.

A. F. Bradyová jistě není prvním ani posledním spisovatelem, který by se problematice psychických poruch a prostředí psychiatrických léčeben věnoval a určitě se neubráníte asociaci se známým Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. To však vůbec není na škodu. Uvidíme zase jiný úhel pohledu a navíc profesionálův, tak proč se tam nepodívat, dobrovolně, dokud tam nemusíme…