RECENZE: Madona z hor

Není Madona jako Madona
Hra se jmény je typická pro celou knihu. Působí jako určující determinanty života jednotlivých postav a jejich pojmenování rozhodně odkazuje k minulosti a různým životním zkušenostem. Hlavní hrdinkou je Marie, jenž v sobě nese náboženský odkaz ke skutečné Marii, která v románu vystupuje jako v různých podobách. Vždy ale nastavuje Marii zrcadlo, ve kterém vidí svoje hříchy a možné následky, které z jejího chování mohou plynout. To dává příběhu velmi hluboký podtext plný zamyšlení nad vlastním životem a hranicí mezi dobrem a zlem.

“Skrýváš moc tajemství. Máš v sobě tolik podvodů, že by kněz umřel, kdyby to slyšel. Recykluješ vlnu jako dobrá válečná žena. Zachraňuješ všechno, co můžeš. Ale vlastní pověst po těch třech měsících v hříchu zachránit nemůžeš, leda s nesmírným trestem a pokáním.”

Bere válka lásku?
Jak jsem již zmínila na začátku, celý příběh je propleten politickým vývojem v Itálii ve dvacátých letech dvacátého století, kdy se k moci dostává Benito Mussolini a nastupuje éra fašismu, která propukne v druhou světovou válku. Román tak vykresluje v jednotlivých postavách dopady války na život jednotlivců v malé vesnické komunitě. Tam, kam by se na první pohled zdálo, že její dopady nemohou být tak ničivé. Opak je ale pravdou. Nezanechávají jenom hluboké fyzické rány ve formě zmrzačených a mrtvých vojáků, ale především rány duševní, které jsou způsobeny bestiálním chováním mezi lidmi, i těmi, kteří byli dříve přáteli nebo rodinou.

Rodinná sága rozervaných duší
Osudy jednotlivých členů rodiny budete číst se zatajeným dechem. Již na počátku příběhu, kdy rodiče nabízí dceru Marii podivnému muži Achillovi je jisté, že tento manželský svazek, ač bude naplněn pěti dětmi, nikdy nebude plný lásky, ale naopak násilí a bolesti. A to mezi manžely, ale také samotnými dětmi. Rozporuplné rodinné vztahy reflektují téměř démonické osobnosti. První z nich je Delfina, která byla určitým způsobem vyloučena z komunity, protože se narodila jako nemanželské dítě. Její charakter velmi silně evokuje postavu Viktorky z Babičky - ale v tomto románu má ještě více děsivější podobu. Druhou takovou postavou je její samotný bratr Duilio, který se stane blízkým přítelem Marie. A to tak blízkým, že jako čtenář se budete pohybovat na různých hranicích morálky a svědomí. Podstatným prvkem je však vykreslení velmi zajímavého a strastiplného vztahu mezi Marií a její dcerou Amelií.

“Nelituju tě, Mario. Nežádej soucit, Modli se.”

Tento román je opravdu velmi skvěle napsán. Nejvíce na něm oceňuji skvělou prokreslenost postav a jejich charakteru s tím, že posouzení jejich chování je pouze ve vašich rukou. Každý z rodiny je někým jiným a originálním, stejně jako jejich rodinné vazby a vztahy. To vše na pozadí italské každodennosti v malé vesnici, kam se dostávají nevyzpytatelná chapadla politiky a následky válečných událostí, které jsou na první pohled destruktivní. O to víc vás překvapí, jaké životní možnosti a události mohou jedné takové obyčejně neobyčejně italské rodině přinést.

Pro mě se tento román stal jedním z největších překvapení a mohu ho jenom doporučit. A co najdete v knize závěrem? Něco, co rozhodněte nečekáte, protože nekončí tak, jak bývá u klasických společenských románu zvykem. Autorka sice za tento závěr neručí, ale rozhodně stojí za to, abyste ho objevil