Psycho: Sanatorium. Když se snoubí duševní choroby s vražděním

Kultovní příběh o sériovém vrahovi trpícím rozdvojenou osobností se po dlouhých letech dočkal svého volného pokračování a jako velká obdivovatelka původní série ráda podotýkám, že novinkové Psycho: Sanatorium amerického autora Cheta Williamsona osobně považuji za více než důstojného nástupce geniálního Roberta Blocha.

Připravte se na hrůznou cestu do nejhlubších a nejtemnějších zákoutí lidské mysli, protože tahle kniha je bez nadsázky opravdu Psycho.

V temných chodbách sanatoria

Píše se rok 1960 a Norman Bates se nachází ve státní nemocnici pro duševně choré. Ačkoliv by se v případě státní nemocnice mělo jednat především o místo, kde se pacienti snaží léčit ze svých vážných onemocnění, někteří zdejší zaměstnanci považují sanatorium spíše za vězení pro pachatele ohavných zločinů.

Jednou takovou lidskou zrůdou je pro část nemocničního personálu i chladnokrevný sériový vrah Norman Bates. Ten trpí skutečně silnou formou schizofrenie, při níž se Bates stává svou dávno mrtvou matkou. Doktor Felix Reed se pokouší Normana pomocí psychoterapie dostat z jeho katatonických stavů a díky vydatné pomoci zdravotní sestry Marie se mu dílo pomalu ale jistě daří.

Když se navíc objeví Normanovo léta ztracené dvojče Robert, vypadá to, že úspěšné léčbě nestojí nic v cestě. Chladnými chodbami sanatoria se však plíží smrt a Norman záhy zjišťuje, že strašlivá temnota v duši bratra Roberta ohromuje dokonce i jeho samotného.

Brilantně vykreslená atmosféra

Na rovinu přiznávám, že jsem do novinky Cheta Williamsona nevkládala žádné velké naděje. K četbě Sanatoria mne spíše přivedla vlastní zvědavost a touha zjistit, zda si autor nenasadil laťku příliš vysoko, když si usmyslel navázat na téměř legendární Blochův psychologický horor. Jen malá chvilka stačila k pochopení, že v rukou právě držím podmanivou a ve všech ohledech výjimečnou knihu.

Autor dokonale zachytil tíživou, naprosto děsivou atmosféru ústavu pro duševně choré, a při některých pasážích mi připadalo, že je všudypřítomné šílenství doslova hmatatelné. Během četby Sanatoria se tak bez nejmenších pochyb neubráníte husí kůži a dechberoucím momentům. V okamžiku, kdy dostanete možnost nahlédnout do pokroucené mysli Normana Batese a seznámíte se blíže s jeho matkou a dvojčetem Robertem, zaručeně nepůjdete spát.

Horor se vším všudy

Sanatorium amerického autora Cheta Walliamsona jednoznačně patří mezi jednu z nejlepších a nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla, a zajisté nadchne opravdové milovníky poctivého hororu. Pokud se zajímáte o téma schizofrenie či vyhledáváte příběhy o sériových vrazích, jste na správné adrese.

Patříte-li navíc mezi nadšené fanoušky Roberta Blocha a toužíte po tom zjistit, co se dělo s Normanem Batsem v období mezi prvním a druhým dílem Psycha, nesmí novinka Cheta Walliamsona rozhodně chybět ve vaší sbírce. Sanatorium si ovšem vychutnají i ti z nás, kteří se s Normanem setkávají poprvé a tedy není vysloveně nutná znalost předchozího děje.

Vzhledem k tomu, že je postava Normana Batse inspirovaná skutečnou osobou sériového vraha a celá kniha vás vysloveně přenese do světa psychicky nemocných jedinců, pro jistotu zkontroluji, zda jsem na noc zamkla vchodové dveře – až tak mocně dokáže Psycho: Sanatorium zapůsobit na mysl čtenáře.