RECENZE: Pohádka – Fantazií nabitý příběh z jiného světa

Vůbec ne. Spíš to působí tak nějak příjemně povědomě. Jako když po letech znovu sednete na kolo. V Pohádce se vracíme k fantasy motivům, jež budou důvěrně známé těm, kdo od Mistra již četli kupříkladu fantasy Dračí oči, nebo kultovní multižánrovou ságu Temná věž. Neočekávejte bezuzdný děs, ale nádherný, temný a smutný příběh okořeněný o důvěrně známé motivy z pohádek, kterým vlastně tak trochu navrací jejich léty a úpravami ztracenou původní podobu. Protože pohádky dříve nebyly naivní nebo dětské. Byly drsné, osudové a někdy až brutální...

Smích je prý král, který neklepe na dveře, ale přijde, kdy se mu zlíbí... Skutečná inspirace je podle mě stejná... Inspirace neklepe na dveře

S Pohádkou jsem strávil hodně času. Důvodů bylo víc. Prvním z nich je ten nejvíce očividný: ta kniha je pořádný špalek. Tím druhým je styl vyprávění. Podobně jako u Nespavosti, kterou jsem poměrně nedávno četl (a recenzoval zde) autor nikam nepospíchá a pečlivě promyšlený příběh odvíjí pomalu. Ovšem pořád mistrně. A mně se nechtělo knihu jen tak rychle zhltnout. Chtěl jsem si ji opravdu užít. Vychutnat, chcete-li. Je to poněkud osobní, ale zastihla mne v nepříliš příjemném období. O to příjemnějším ale pro mě bylo čtení. Zkrátka a dobře: Opravdu jsem si potřeboval přečíst Pohádku. O světě, kde jsou čarovné sluneční hodiny, které vrací čas...

„Empis... Bella... Arabella... Jsou i jiné světy než tenhle, Charlie.“ Měl pravdu. Přece jsem sám z jednoho přišel.

A přiznám se ještě že když jsem se dověděl, že spisovatelova nová kniha je fantasy, v němž se cestuje do jiného světa, zajásal jsem. Coby fanoušek výše zmíněné Temné věže jsem tak trochu doufal, že by na ni mohl tento příběh alespoň nějak okrajově navazovat. Želbohu tomu tak není. Tedy je, ale opravdu jen velice okrajově, podobně jako většina autorových knih je totiž i tato součástí propojeného vesmíru. Pár, byť titěrných narážek by se tu našlo.

Na úžasné si zvyknete, to je celé. Na mořské panny a IMAX, na obry a mobilní telefony. Když je to součástí vašeho světa, tak to tak berete. Je to úžasné ne? Ale podíváte-li se na to z jiné strany, je to najednou docela hrozné. Myslíte si, že Gogmagog je děsivý? Náš svět sedí na zásobě jaderných zbraní, které by mohly přivodit konec světa, a pokud to není černá magie, pak nevím, co jiného.

Stephen King je opravdu věrný svému příjmení. Je těžké být kritický u spisovatele, který je vašemu vkusu nejblíže ze všech skvělých autorů, s nimiž jste se dosud setkali. Jenže ta lehkost, s jakou vystaví fantasy zápletku, která nepůsobí přitažená za vlasy, si obdiv zasluhuje. Pořád to není disneyovka a na děsivé momenty tu také dojde. Příběh středoškoláka Charlieho Reada je napínavým dobrodružstvím, jež má vše podstatné. A pokud máte rádi psy, tak ještě nějaký ten drobek navíc.

Pohádka, Stephen King

Verdikt

Pohádka je krásným fantasy, které obratně bere notoricky známé prvky pohádek a zasazuje je do pokřivených kulis dávného království, kde se kdysi stalo něco strašlivého. Vyzdvihnout si vedle samotného obsahu knihy zaslouží i krásná původní obálka a ilustrace v začátcích jednotlivých kapitol. Ty má na svědomí nadaný kreslíř Gabriel Rodriguez. Znát ho budou zejména fanoušci komiksové série Zámek a klíč, k níž napsal scénář Kingův syn a rovněž spisovatel, Joe Hill. Ale to už odbočuji.

Hrdina, jenž se do jiného světa zprvu vypraví s určitými vlastními záměry, nijak nezamýšlí stát se nějakým hybatelem velkých událostí. Před Stephenem Kingem zaslouží smeknout za to, s jakou samozřejmostí představuje fantasy svět s vlastními zákonitostmi. Ačkoli velké množství věcí není přímo vysvětleno, nebo je tak nějak skryto mezi řádky, čtenář podobně jako Charlie na vše přistupuje prakticky okamžitě.

Ve všem je snadné se zorientovat a svět, který je tak podobný, a přitom tak odlišný od toho našeho, vás pohltí. A to do té míry, až si uvědomíte jak by někomu z pohádkové říše, komu nepřipadá podivná magie, chodící mrtví zahalení do modré záře, zpívající panna nebo obři, přišel neuchopitelný a podivnostmi nabitý náš svět. Nejen tato zajímavá perspektiva, ale vrstevnatost celého příběhu je dechberoucí.

Dílo začne jako nenápadný příběh teenagera s pohnutým dětstvím a neúplnou rodinou, jež se spřátelí s podivínským starcem a jeho psem. Načež se vše překlopí do fantaskní roviny, v niž mají své místo magie, láska, ale i proroctví a netvor, který má moc ničit celé světy. A pokud chcete nějaké finální zhodnocení, pak vězte že to není nejlepší „kingovka“ co jsem kdy četl. Ale pořád je to skvělý příběh. Příběh, který bych doporučil jak těm, kdo jsou Kingovou tvorbou nepolíbení, tak „matadorům,“ jenž už od něj četli ledacos.