RECENZE: Pařížský architekt

Druhá světová válka byla rozhodně jedna z nejhorších událostí v historii lidstva. Vyžádala si spoustu životů a napáchala obrovské škody. I tu špatnou minulost však musíme udržovat v povědomí, aby tyto hrůzy nebyly zapomenuty a nemohla se opakovat. Jedním způsobem je čtení válečných románů. Válka totiž přinesla spoustu životních příběhů, ať už pravdivých nebo fiktivních, které čtenáře nenechají chladnými. Jeden takový příběh vypráví i kniha Pařížský architekt.

Autorem knihy je Charles Belfoure. Jméno by mohlo trochu klamat. Charles je americký, nikoliv francouzský spisovatel. Kromě psaní knih, je zároveň také historik a architekt. Pařížský architekt je jeho první román, a tak není divu, že do něj vměstnal svou vášeň jak pro historii, tak pro architekturu.

Děj se odehrává roku 1942 v Paříži. V té době je Francie okupována Německem a Paříž se jen hemží Hitlerovými vojáky. Krom neustálého strachu trápí Pařížany také nedostatek peněz, a tudíž nedostatek jídla. Úhlavními nepřáteli „všech“ se v té době stávají Židé, kteří jsou označováni pěticípou hvězdou a posíláni do pracovních táborů. Samotní Francouzi je také nemají nijak zvlášť v lásce, ale osud, který jim Němci připravili, by jim určitě nepřáli.

Hlavním hrdinou tohoto románu je talentovaný architekt Lucien Bernard. Veškeré pracovní nasazení v té době je soustředěno na válečné potřeby, a tak ani architekti moc zakázek nedostávají. Kdo by také chtěl stavět dům v době, kdy vám mohou druhý den veškerý majetek zabavit nebo můžete tzv. „schytat kulku“. Staví se však továrny. Jsou to sice továrny pro nacisty, ale člověk si musí vybrat, zda bude mít na jídlo a bude označován za kolaboranta, nebo živořit s almužnou za nicotné zakázky. Druhým problémem je, jak se k takovýmto větším zakázkám dostat. Bez konexí to v téhle době nejde a Lucien to ví. Jednoho dne mu jeden známý předloží hodně zajímavou, ale i velice nebezpečnou nabídku. Slíbí, že Lucienovi zpostředkuje zakázku na německou továrnu, výměnou za vymyšlení důmyslné skrýše pro Židy, kterou by nacisté nevyčmuchali. Lucien nabídku okamžitě zamítne. Přeci jen, být napomahačem Židů bylo v té době v podstatě stejným zločinem, jako být Židem. Dostane však několik dní na rozmyšlenou. Ve hře jsou opravdu velké peníze, ale to samotné Lucienovi za to riziko nestojí. Druhým faktorem, který nakonec architekta přesvědčí, aby zakázku přijal, byl fakt, že by mohl vymyslet tak dobrou skrýš, že by přechytračila nenáviděné nacisty. Navrhne tedy propracovanou skrýš, která zafunguje a nacisté ji neobjeví. Žije však v neustálém strachu, že se něco nepovede a přijde si pro něj gestapo. Takto postupně vytvoří ještě několik úkrytů, než je náhodou jedna z jeho prací odhalena a on ví, že smyčka kolem něj se bude pomalu ale jistě stahovat…

Pařížský architekt je napínavý román, který zobrazuje hrůzy nacistického řádění. Zároveň je z něj cítit beznaděj, kterou pařížští obyvatelé zažívají ve vlastní zemi okupované Němci. Román ukazuje, jak se v takto těžkých chvílích projeví charakter každého člověka. Někdo se podřídí a stane se neviditelným, někdo začne udávat a snaží se vylepšit si vlastní postavení na úkor jiných a někdo se snaží nadvládě nacistů vzdorovat a malými nebo většími hrdinskými kousky podkopává Němcům půdu pod nohama. Na každé stránce knihy na vás číhá strach a nebezpečí a o to těžší je se od čtení odtrhnout.

Knihu bych doporučil každému, kdo má rád válečné romány. Také každému, kdo oceňuje hrdinské skutky a v neposlední řadě každému, kdo má slabost pro architekturu.