Nekroskop: Vampýři – Smrt je jen začátek! Vstupte do propracovaného světa, kde nikdo není v bezpečí | RECENZE

Harry Keogh se v předešlé knize postavil čerstvě zrozenému upírovi a nekromantovi Borisi Dragosanimu a s ním i vedení sovětské pobočky, plné telepatů a agentů se zvláštním nadáním. Tato akce ho ovšem stála tělo. Harry je nyní coby nehmotná duše svázán se svým novorozeným synem. Přesto jsou jeho existence a vědomí příliš silné na to, aby se prostě odebral mezi ostatní zemřelé, své přátele.

Díky objevu dimenze, známé jako Möbiovo kontinuum dokáže Harry cestovat napříč prostorem a časem, a to i do jiných dimenzí. Nadále se snaží pomáhat členům britského protějšku sovětské organizace, kdy se obě pod novým vedením vzmáhají. A je to jedině dobře, protože Dragosani, pokrevní syn upíra Tibora Ferenczyho, rozhodně nebyl poslední hrozbou, které musí hrdinové čelit. Kdesi na anglickém venkově totiž jistý Julian Bodescu začíná objevovat své nadpřirozené schopnosti. Julian je totiž dalším upířím dítětem, jehož moc hrozí přerůst tu, kterou třímal samotný Tibor…

Nekroskop: Vampýři

Harry, jenž coby jako jediný Nekroskop na světě dokáže komunikovat s dušemi zemřelých, se pouští do pátrání po nových informacích o upírech. Postupně se dozvídá pohnutou historii několik set let starého vampýra Tibora, ale i jeho pokrevního otce Faethora. Kniha nám tak krom současné linky nabízí i výlet do fiktivní historie, v níž sledujeme celá staletí trvající pouť dvou upírů, bojujících mezi sebou, i v různých středověkých válkách. 

» RECENZE PŘEDCHOZÍHO DÍLU «

K Nekroskopu pro mě neodmyslitelně patří to, že se příliš nevyplácí utvářet si vztah k postavám. Tedy vyplácí, protože série představuje opravdu barvitě prokreslené charaktery, a to ať už na kladné, nebo záporné straně pomyslné barikády. Jakkoli zvrácení a místy i nechutní upíři jsou (opravdu jde o čtení pro dospělé), daří se autorovi jejich chování a motivace zachytit naprosto pochopitelně a uvěřitelně. Jen tedy na rozdíl od Dragosaniho, se kterým bylo možné do jisté míry i soucítit, Julian je od počátku ztělesněním toho nejhoršího zla. Každopádně jsem si při čtení často vzpomněl na Martinovu ságu Píseň ledu a ohně, která dala později vzniknout popkulturnímu fenoménu Hra o trůny. Proč? Protože i v Nekroskopu se postavy objevují a umírají naprosto nečekaně.

Ostatně hlavní hrdina je zde po smrti. A pokud budete s nějakou zajímavou postavou sympatizovat, nebo se vám zalíbí i některá ze záporných, počítejte s tím, že se na výsluní dlouho hřát nebude. Někdy se mi to zdálo jako škoda. Lumley má však evidentně nápadů na rozdávání, takže se vůbec nebojím, že v dalších dílech přijde s řadou zajímavých charakterů a zvratů. Minimálně tajemství okolo upírů nám dávkuje velmi pozvolna. A už jen proto, jak zajímavě a originálně krev sající monstra pojímá, jsem opravdu zvědav na další část.

Verdikt

Nekroskop: Vampýři pro mě jen potvrzuje kultovní status celé série. Brian Lumley ve svém žánrovém mixu špionážního thrilleru, hororu a sci-fi, místy okořeněného špetkou historie, rozvíjí tematiku upírů a nadpřirozených sil do zcela nečekané šíře. V jeho díle není nouze o hrůzu, nadpřirozené schopnosti a nelidská monstra. V knize, kde ani smrt není pro protagonistu překážkou, je možné cokoli. A co je na tom skvělé? Že to všechno dává smysl a zapadá do širšího rámce.

Vše svědčí o tom, že spisovatel má vše dokonale promyšlené a celé „lore“ svého světa nám odhaluje po troškách. I tentokrát mohu říci, že jsem nadšen a rád, že jsem po novém vydání Nekroskopu sáhl. Pokračování příběhu Harryho Keogha se nese ve víru prokreslení příběhového podhoubí jednoho upířího rodu, ukazuje nám další kapitolu soupeření britských a sovětských telepatů, a navíc připravuje půdu pro další velké události. I tentokrát jsem se nadmíru bavil a jsem upřímně zvědav, kam se s Harrym vydáme příště…