Nekroskop – Dokonale zvrácený zážitek s upíry v hlavní roli | RECENZE

Kultovní a populární díla nemusí vždy splnit očekávání. Některé knihy prověří nejen nadšení současníci, ale i neúprosný čas. Platí to pro Stokerova Drákulu, Interview s upírem Anne Riceové, nebo Kingovo Prokletí Salemu. A platí to beze zbytku i pro Nekroskop. Lumley byl původně autor povídek a mnohými byl vnímán jako pokračovatel Lovecrafta. Toto přirovnání ale on sám nemusí. A po přečtení Nekroskopu musím přiznat, že je to pravda jen napůl. Ačkoli spisovatel skutečně vyniká ve vykreslení děsivé atmosféry a zasazení nadpřirozených prvků do skutečných reálií, jeho dílo je přitom psáno moderně a akčně. Příběh má spád a hrůzy či nadpřirozeno v něm, jsou vysvětleny celkem dopodrobna, čímž se stírá ona záhadná neuchopitelnost lovecraftovských děsů. Takže se od této nálepky dosti svébytně odpoutal.

Pokud tedy od Nekroskopu budete očekávat čistokrevný horor, velmi pravděpodobně budete zklamáni. Mnohem více mi kniha připadala jako místy hodně temné fantasy, které se rozhodně neštítí nechutností a brutality. Děj je hodně rozvětvený, v zásadě by se ale dal shrnout tak, že tu máme dva hrdiny. Oba mají skvěle prokreslené motivace a osobnosti, díky čemuž s nimi není problém sympatizovat a pochopit je. Tím kladným je nekroskop Harry Keogh, který umí hovořit s dušemi zemřelých. Smrt je zde totiž popsána tak, že s ní odejde pouze naše schránka, zatímco naše mysl a to, co dělá člověka člověkem, zůstává. A jediný na celém světě, kdo se zemřelými může komunikovat, je právě Harry.

Nekroskop

Díky tomu si od mrtvých může „půjčovat“ znalosti a učit se od nich. A to není všechno, co dokáže. Harry však není jediný s nadpřirozenými schopnostmi. Byť jejich rozsah je v jeho případě jedinečný. Lidí jako on je víc a dosti se liší. Těchto různorodých schopností se ve svůj prospěch během Studené války pokouší pochopitelně využívat i špioni. Nejsilnější pobočky mají Sověti a Britové. A právě na straně Sovětů je jistý Dragosani, valašský nekromant, který dokáže z mrtvol získávat informace. A také je v kontaktu s jistým odvěkým zlem, jehož tajemství by měla zůstat skrytá. K tomu všemu přimíchejte zamotanou síť mocenských intrik a pomalé poodhalování toho, co jsou vlastně upíři zač, a také jaký je rozsah a potenciál Harryho schopností. Potěší i odkazy na Drákulu a pečlivě nastudované reálie Sovětského svazu a dobové Evropy. Chvílemi příběh působí jako nebývale „nerdský“ zážitek, jen aby se plynule převrátil v béčkový akčňák. A po čertech dobře to funguje! Naprosto přepálené finále bych velmi rád viděl rozhýbané na filmovém plátně…

Verdikt

Dan Simmons se pokusil v Dětech noci vysvětlit vampýry vědecky. Povedlo se, ale pro leckoho mohlo být jeho dílo příliš náročné. Brian Lumley na to jde od lesa a pod rouškou tajemna přichází s vlastním sci-fi vysvětlením, které funguje mnohem líp. Nekroskop je dokonale zvrácený zážitek, který přináší naprosto unikátní mix žánrů, jenž je zasazen do velmi pečlivě prokresleného světa. Najdeme zde prvky hororu, fantasy, špionážního thrilleru během studené války, ale i trochu vědecko-fantastické. Jde o skvěle napsaný román, jenž zase jednou uchopuje upíry docela novým, neotřelým způsobem a představuje svět, který je napsán naprosto uvěřitelně a je propracován do nejmenších detailů.

Je zřejmé, že Lumley měl mnoho věcí promyšlených dopředu, díky čemuž máte místy při čtení pocit, že vám odhaluje jen střípky z velké mozaiky. Takže i když se hlavní dějová linka uzavře, budete prostě chtít vědět, co bude dál. Příběh Harryho Keogha, který dokáže komunikovat s mrtvými, si mě získal, a jediné co mne mrzelo, bylo to, jak rychle se příběh vypořádal se záporákem Dragosanim. Ten byl svým způsobem snad zajímavější než protagonista a na to, jak dobře byl prokreslený a kolik prostoru mu bylo věnováno mne překvapilo, že se s ním už do dalších dílů nepočítá. Sám jsem dosti zvědav, jak bude tahle na západě kultovní, u nás maličko zapadlá sága pokračovat, a určitě po příštím Nekroskopu sáhnu. Příběh Harryho Keogha má totiž opravdu značný potenciál a já se už po první části vůbec nedivím popularitě, jakou si v průběhu let získal. I proto si v hodnocení nechávám malou rezervu pro příště…