RECENZE: Lucie Výborná - Mezi světy

I takový je život této dobrodružné ženy, která se rozhodla otevřít se a pustit nás alespoň na chvíli mezi její zdánlivě odlišné světy. A právě Mezi světy nese název její nová kniha, která je plná vzpomínek a výpisků, o které se teď Lucie chce se svými čtenáři podělit.

Už jako dítě ráda lyžovala a účastnila se i různých závodů, postupem času se ale její největší vášní stal skialpinismus. Volné chvíle věnovala právě horám a horským túrám. Jak sama mnohdy dodává, tak jsou pro ni jistým hnacím motorem a velikou, leč mnohdy krutou, láskou.

V knize se tak můžete dočíst o všech dobrodružstvích, starostech i strastech, které po celou dobu prožívala a samotnou atmosféru dotváří i fotografie, kterých je v knize opravdu nepřeberné množství. Já, ač horám vyloženě nelibuji, jsem na knihu byla moc zvědavá.

Vždy si ráda počtu o zajímavých lidech a v případě Lucie Výborné to platí dvojnásob. Ono mít rodinu, náročnou práci a zároveň takový specifický koníček není jistě žádná legrace. Rodina ji samozřejmě podporuje, ale jak sama dodává – na svých cestách nejčastěji vyhledává samotu a užívá si jen své vlastní myšlenky a určité životní bytí.

Odjakživa jsem měla horolezectví spojené spíše s muži, možná tomu dopomohl i můj oblíbený film z dětství Jak vytrhnout velrybě stoličku od Aleny Poledňákové. Naopak v podání Lucie mi to přijde celé takové přirozené a vlastně se mi to nezdá ani trochu divné, že právě tato úspěšná žena tomuto koníčku zasvětila celý svůj život.

Její zážitky jsou hodně barvité, dostanou vás do „děje“ a člověk by možná na první pohled viděl jen krásnou horskou idylku, pohádkový sníh a nádherné modré nebe. Každopádně i tady čeká nebezpečí doslova na každé rohu a mnohdy stačí špatné rozhodnutí, které může stát i za ztrátou lidského života.

Věřím, že tyto akce musí být plné adrenalinu a chvílí, kdy si její účastníci mnohdy sáhnou i na dno vlastních sil, ale přesto je to tolik naplňuje. Knížka je inspirativní a dokazuje, že když člověk chce, tak v životě může dokázat spoustu věcí. Zároveň obdivuji odvahu Lucie, která si jde za svým snem, a i když některé vzpomínky nejsou jen ty nejhezčí a často je doprovází i ty smutné, tak se nevzdává.

Ostatně už fakt, že mnohdy tráví v horských táborech mnoho času převážně s muži, dokazuje, že je Lucie silnou osobností, a i ostatní se na ni mohou spolehnout a vkládají do ní tolik potřebnou dávku důvěry.

Návraty z jednoho světa do druhého, a naopak jsou často psychicky a zřejmě i fyzicky náročné. Zřejmě je někdy těžké se sžít s realitou – jít si sednout do studia, ale v myšlenkách být stále na horách. I to se může zdát být svým způsobem jako životní kompromis. Ale i takový někdy život dokáže být…

Hodnocení: 90 %