RECENZE: Zrádce

O autorovi

Jonathan de Shalit je pseudonymem bývalého agenta izraelských tajných služeb, který se rozhodl svoje letité zkušenosti přiblížit čtenářům knih. Nemusím vám asi říkat, že jeho tvorba je pod velkým dohledem, aby nedošlo k prozrazení nějakých utajovaných informací. Po tomto popisu autora vás určitě nepřekvapí, že tento thriller označuji za špiónský a že v něm bude hlavní roli hrát izraelská tajná služba.

Příběh

Jak napovídá samotný název knihy, Zrádce, jde o hon na škodnou v domácím kurníku. Což jsem napsal hodně zjednodušeně a navíc metaforicky, takže to trochu rozvedu.

Mladý Izraelec se v roce 1983 přihlásí na americké ambasádě s nabídkou, že se dostane vysoko do státní infrastruktury a bude pro CIA shánět tajné informace, výměnou za nějakou finanční podporu. V té době zuří studená válka a dva největší světoví hráči, Amerika a Sovětský svaz, se snaží získat jakoukoliv páku na svého protivníka.

Ve hře je CIA a KGB a nikdo si nemůže být jistý tím, kde všude mají tyto organizace svoje agenty. Což je i tento případ, kdy onoho ambiciózního Izraelce skrytý agent v řadách CIA nenápadně přihraje sovětům.

Příběh pokračuje v současnosti, kdy se náhodou nejvyšší orgány Izraele dozví o existenci tohoto špiona a jsou přirozeně naštvaní. Rozjede se tajná operace, která má za úkol hada v izraelské zahradě odhalit a zastavit (záměrně jsem použil tuto metaforu, protože agent má krycí jméno Kobra).

Verdikt

Zrádce obsahuje všechno, co byste od špionského příběhu očekávali. Sledovačky, intriky, výslechy, plánování akcí. Není to žádný divoký akčňák, ale trpělivé pátrání po stopách. Přirovnal bych to k šachové partii. Jednotlivé tajné agentury mají svoje taktiky, svoje zavedené postupy a čeká se jen na to, co udělá soupeř.

Není to intenzivní napětí, u kterého byste si okusovali nehty. Autor pomaličku a trpělivě utahuje smyčku kolem lovné zvěře a napětí tak nenápadně graduje až do finiše. Taktika izraelské tajné služby je popsána tak detailně, jak bych to od bývalého agenta očekával. A v tom vidím asi největší lákadlo knihy. Tady si přijdou na svoje hlavně ti, kterým se líbily knihy nebo filmy s Jasonem Bournem.

Musím přiznat, že jsem už hodně dlouho nic podobného stylu Roberta Ludluma nečetl. Jonathan de Shalit však klade ještě o něco víc důraz na zpravodajskou/taktickou stránku příběhu než na tu konfrontační (čti: vybuchující auta a nekonečné přestřelky). Byla to určitě změna od toho, co čtu převážně, a to není nikdy na škodu. Zkuste to.

Hodím vám sem ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

1.  Vždycky jsem chtěl být špión (takže sleduji Bondovky a hraji Krycí jména).
2.  Netuším, co je Mosad nebo Šin bet (ale zní to jako chutné židovské jídlo, takže jdu do toho).
3.  Když vás krásná žena pozve na večeři, automaticky předpokládejte, že je nepřátelským tajným agentem (akorát jí to radši neříkejte dřív, než budete mít nějaké důkazy. A než dojíte).

Hodnocení: 79 %