RECENZE: Nelituji ničeho

Po bližším prozkoumání zbytku knížek jsem tak nějak pochopila, že Colleen se převážně soustřeďuje na romány a taková typická životní témata, což mi osobně přišlo sympatické.

Kniha mě zaujala především díky anotaci, která se mi zdála lákavá a čtivá. Hledala jsem totiž oddechové čtení, u kterého na chvíli vypnu a jehož děj mě nebude příliš zahlcovat složitým přemýšlením a úvahami. Ostatně takové období občas mám a věřím, že jistě nejsem sama. Trochu jsem se ale přepočítala.

Celý příběh se totiž točí okolo vztahu matky Morgan a její dcery Clary a ten vás doslova emočně rozloží. Morgan je na první pohled obyčejnou ženou, která si pokojně žije se svým mužem a otcem Clary. Zároveň má i moc hezký vztah se svou sestrou a mohlo by se zdát, že jí vlastně nic nechybí.

Avšak Morgan trápí jedna věc – přihlíží životu, který žije její dospívající dcera a který se v určitých chvílích zdánlivě podobá právě tomu jejímu z mládí, což pro Morgan není tím nejhezčím pohledem. A tak jako každá máma chce i ona to nejlepší pro svou dcera a snaží se jí v dobrém radit.

Velkou roli tady hraje i puberta a jakési prosazování vlastních názorů ze strany Clary navzdory tomu, co po ní matka žádá. Ta navíc nesouhlasí s jejím novým přítelem a je tedy od začátku jasné, že zákonitě musí dojít k nějaké nepříjemné situaci v podobě hádky.

Velkou část této křivdy a pošramocení už tak špatných vztahů navíc odstartuje tragická událost, se kterou postupně přichází i další nepříjemné odhalení v podobě rodinného tajemství. Pomyslnou vinu na tom však nesou jak Clara, tak její matka.

Clara po tom všem velmi těžko k matce hledá cestu a jejich vztah je na bodě mrazu. Situaci, kterou by si mnoho z nás nikdy nechtělo ani představit, natož řešit. V tu chvíli je pro Morgan jakousi morální vrbou její dlouholetý přítel z mládí, který ji snad jako jediný chápe.

Clara naopak nerozumí tomu, proč má její matka neustále problém s jejím vlastním rozhodnutím a nedokáže ji respektovat. Má totiž potřebu jí život nalajnovat podle jejich představ, s kterými se však Clara neztotožňuje. Postupně k sobě hledají cesty, avšak rány jsou zdánlivě čerstvé a možnost znovuzískané důvěry bohužel v nedohlednu.

Verdikt

Čtení umocňuje vyprávění, které je v ich-formě, kdy se v příběhu střídají obě ženy a vy tak máte možnost nahlédnout jim do duše a udělat si vlastní úsudek o jejich chování a jednání.

Svým způsobem se může zdát celý příběh jako jedno velké klišé, na druhou stranu přiznávám, že mi to v tomto případě nijak zvlášť nevadilo.

Knížka nebyla špatná, naopak jsem mile překvapena a uznávám, že moje prvotní představa v podobě relaxačního čtení se nekonala. Naopak jsem nad celým dějem často přemýšlela a snažila se vžít do obou rolí.

Nelituji ničeho by bylo jistě vhodné dílko i pro čtenáře, kteří vyhledávají youg-adult romány, ale věřím, že se v ní zhlédnou i matky, které zrovna tou dobou odehrávají i takové menší „války“ se svými dcerami a samy neví, jak se v některých chvílích chovat, aby si vzájemně ještě více neublížily.

V budoucnu bych se ráda začetla i do jiných titulů Colleen Hooverové, protože její vyprávění bylo nenásilné, ale přesto plné emocí včetně řešení zajímavé problematiky, se kterou se zas tak často v této knižní podobě příliš nesetkávám. Musím tedy uznat, že kniha od této autorky pro mě byla zajímavým knižním objevem.

Hodnocení: 85 %