RECENZE: Mé přítelkyně z Ravensbrücku

Lidská krutost, tvrdé podmínky, nespravedlnost a nerovné zacházení jsou bohužel tím, co mě často i mnoho dnů po dočtení těchto knih svírá na hrudi a jinak tomu nebylo ani u Magdy Knedler, která opět dokázala, že její tvorba si zaslouží patřit mezi ty nejlepší tituly.

A právě tato autorka je mi svou tvorbou velmi blízká. Ostatně titul Porodní sestra z Osvětimi byl přesně tím, co na našem trhu chybělo a dle ohlasů a pozitivních recenzí věřím, že nejen já jsem z ní byla tak nadšená. Byla sice surová a věnovala se velmi citlivé oblasti, ale i tak dokázala poukázat na to, co se tehdy dělo s určitou galancí a grácií.

A tentokrát přichází tato polská nadaná spisovatelka s knihou Mé přítelkyně z Ravensbrücku, u které jsem doufala, že bude stejně tak dobrá jako její knižní předchůdkyně. Příběh, který je postaven především na důvěře, ženském přátelství, ale také síle a odvaze bojovat. To je možná lehké shrnutí, které by mě napadlo jako první, kdyby se mě někdo zeptal.

Jak už název napovídá, ocitáme se tentokrát v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück, který byl určen především pro ženské vězeňkyně. Místo, ze kterého mrazí už z toho prostého názvu, a že nikdy nebylo o co stát jistě víme všichni.

Nebýt právě tohoto pekla na zemi, možná by se nikdy osobně nepotkaly ani tyto čtyři ženy – Helga, Maria, Sabina a Bente. Každá z nich je jiná, ale přesto si rozumí a drží pospolu. Možná proto, že jim nic jiného nezbylo, možná že věděly, že se potřebují vzájemně podpořit. Všechny ví, že ve vzduchu je cítit smrt a utrpení, ale žádná z nich neví, kdy k tomu osudnému dni dojde právě u ní. O to horší to bohužel je.

A pak je tu druhá dějová linie, která vypráví příběh mladé spisovatelky Idy, které se jednoho dne dostane do rukou neznámý rukopis, jenž ji doslova obrátí její dosavadní život naruby. Vypráví totiž příběh žen právě z tohoto otřesného místa. Ta však začne být až fanaticky posedlá a zapomene na vše okolo a doslova se ponoří do děje a chce zjistit co nejvíce.

Vzájemně se tak tyto dvě dějové části „prolínají“, což příběhu dodává především originalitu a zajímavou propletenost, která určitě není v tomto případě na škodu, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Možná by se hodilo rovněž zmínit, že některé pasáže z koncentračního tábora nejsou zrovna tím „nejhezčím“ čtením a slabší povahy mohou při nejmenším dost zaskočit. Přiznám se bez mučení, že i já sama jsem občas měla chuť raději přivřít oči anebo minimálně rychle vytěsnit z paměti to, co jsem zrovna přečetla, a to nepatřím mezi žádné „fajnovky“.

Chvilkami jsem se také nemohla zbavit dojmu, že právě Ida je převtělená Magda, která tu místy vystupuje a zasahuje do děje, ale je dost možné, že jsem její osobou tak trochu poblázněná a jinému čtenáři se to tak jevit vůbec nemusí. Na druhou stranu, pokud by tomu tak doopravdy bylo, vlastně by mi to nijak nevadilo. Ida byla moje krevní skupina.

Magda Knedler opět předvedla, že dokáže čtenářům naservírovat příběh, který je plný historických linií, které nejsou nikterak neuvěřitelné a už vůbec nepůsobí naivně či hloupě. Na jejích slovech jde často poznat, že její příprava k samotnému příběhu je vždy pečlivá a k danému tématu přistupuje s respektem vůči obětem. Zároveň se ani nebojí psát o tom, co není úplně tím neveselejším a nejpozitivnějším, jak se většinou spíše od žen autorek očekává.

Sama jsem byla příběhem polapena velmi rychle a opět jsem se utvrdila v tom, že tato polská autorka si zkrátka moji pozornost zaslouží. Odměnou mi byla i tato tlustá kniha, která se mnou strávila hned několik večerů, což mě příjemně těšilo. Občas jsem sice vnitřně bojovala a neměla jsem daleko od nějaké té ukápnuté slzy, ale to už k tomuto žánru bohužel patří.

Pokud vás tedy zajímá, jak krutý život je v takových táborech, jaké těžké a z lidského hlediska složité překážky musely nejen hlavní hrdinky překonávat, tak vzhůru do toho. Osobně totiž věřím, že to nebude trvat příliš dlouho a Magda nám brzy naservíruje nějakou její další historickou perlu, která rozšíří nejednu knihovnu.

Hodnocení: 95 %