RECENZE: Lord John a ďáblovy ruce

Tvorbu Diany Gabaldon všichni známe především díky Cizince. Ostatně, ani Lord John o kterém dnes budeme mluvit, by svého jména nedosáhl bez jejího přičinění. Když jsou Jamie s Claire zrovna indisponováni, je to právě on, kdo obstarává potřebnou dávku napětí a povyražení. O potyčkách Lorda Johna s mystery žánrem jsme mohli číst již ve třech knihách, nyní nás ve sbírce povídek Lord John a Ďáblovy ruce čekají poslední tři krátké příběhy.

Jako první a zároveň nejkratší povídka v knize se nám představí Lord John a Klub pekelného ohně. Tato ani ne padesátistránková jednohubka dostane Lorda Johna do typicky nezáviděníhodné situace. S prosbou o schůzku ho osloví neznámý muž, ten mu však hned nato zemře v náručí. Sám Lord John z toho přirozeně není nadšený, ještě méně pak z výsledné destinace jeho pátrání.

Ze všech tří příběhů byla dějová linka Klubu pekelného ohně poutavá asi nejméně. Oproti tomu, na co jsme u Diany Gabaldon zvyklí, příběh působil spíše jako odtučněná verze. I přesto však měla povídka, co nabídnout a pokud zrovna nenaplnila bezednou studnici vědomostí, kterou si my věrní čtenáři Cizinky schraňujeme, určitě pobavila a nabídla příjemnou dávku napětí.

Lord John a sukuba, druhý příběh v pořadí pro čtenáře skýtá nadpřirozený zážitek. Jak jinak také vysvětlit vraždu pruského vojáka, která je podle místních dílem sukuby.

Případ se sukubou nebyl zrovna z nejakčnějších, přesto budoval určité napětí. Mimoto představil i vcelku zajímavé postavy a byť v celé sérii nebyl zrovna nejdůležitějším milníkem, četl se ze všech nejlépe.

Poslední případ Lord John a přízrak vojáka řeší záhadnou explozi kanónu. Vysvětlení je prosté, celý povyk musel způsobit snad jedině přízrak.

Přízrak vojáka hraje ze všech tří povídek snad nejdůležitější roli. Nejenže poodhaluje vnitřní démony hlavního hrdiny, ale zahrnuje také pár nám již známých postav a soustředí se na vnitřní konflikt. Kromě příjemného tempa navíc vyplňuje i pár prázdných míst a Lordu Johnovi věnuje nejvíce prostoru.

V celkovém hodnocení mi nedá než nezmínit jedno menší mínus, které se s kratší délkou příběhů u Diany Gabaldon většinou bohužel pojí. Jako nadšená čtenářka vítám jakoukoliv novou (i starou) tvorbu autorky, přesto mě trochu mrzí, že povídky nerozvíjí plný potenciál a jsou spíše ochutnávkou toho, co by mohlo být. Nutno však dodat, že při čekání na Paměť kostí bychom jen těžko narazili na lepší alternativu.

Pokud jste Cizinku nebo Lorda Johna četli, Lord John a Ďáblovy ruce by ve vaší sbírce neměl chybět. Jako noví čtenáři v těchto náhodných povídkách nejspíš mnoho nenajdete, pokud máte ale Dianu Gabaldon rádi a na její tvorbě jste závislí do takové míry, že byste od ní četli i nákupní seznam, závěrečná kniha v sérii Lorda Johna je určená přesně pro vás. Příběhy jako takové vyplňují pár prázdných míst a zpříjemňují volnou chvíli, nespornou výhodou jsou také nenápadné rozměry knihy, které po tisíci stránkových monstrech odlehčí ruce i hlavu.