Kniha s názvem Sněžná slepota? To zní jako osvěžení v těchto stále horkých dnech. Jak se budete po přečtení opravdu cítit, vám vylíčí náš redaktor Jirka.
Každý rok je to pořád dokola. Je podzim, já si užívám a přitom se utěšuji myšlenkou, že vedra jsou zamnou, vypocené hektolitry jsou zamnou a má kůže ředitele vápenky si na hodně dlouhou dobu oddychne. Jenže pak se jednou ráno probudím, je léto a teploměr začíná ukazovat velice nepříjemné hodnoty. Sakra. Když se tedy objevila kniha, jenž má v názvu sníh a na jejíž obálce je sněhová vánice, nebyl důvod váhat.
Rty měla promodralé. Dýchala přerývaně. Oči měla stále ještě otevřené. Podle všeho se dívala na temné nebe. A pak se její oči zničehonic zavřely...
Příběh začíná na Islandu, v hlavním městě Reykjavík, kde se setkáváme s mladíkem Arim Arasonem. Ari je člověk, který se rozhodl konat dobro, a i když nedokončil studium teologie, vybral si obor, kde lze dobro vykonávat také, chce se totiž stát policistou.
Policejní akademii má téměř dokončenou, se svou partnerkou Kristín začali bydlet spolu, a Ari pomalu začíná přemýšlet nad tím, na jaké místo po škole nastoupí. Rozeslal několik žádostí o práci a zatím se mu nikdo neozval. Situace se změní ve chvíli kdy Arimu zavolá velitel policejní stanice Siglufjord, což je městečko až na samé špici severu Islandu, co by kamenem dohodil od polárního kruhu. Nabídku okamžitě přijme, a k velké nelibosti Kristín odjíždí do Siglufjordu s vidinou skvělého kariérního začátku.
Po příjezdu Ari poznává krutou arktickou zimu, malé městečko neustále sevřené sněhem a ohraničené blízkými horami, obyvatele, jenž si navzájem vidí do talíře a na každého cizince pohlížejí s nelibostí, navíc na jedinou silnici vedoucí z města spadne lavina, a tak je Siglufjord odříznutý od zbytku světa.
Jak si policejní nováček Ari povede v takto klaustrofobickém prostředí? Podaří se mu zapadnout mezi místní komunitu, jež skrývá řadu temných tajemství? Jedno je jisté, Ari dostane příležitost otestovat své schopnosti, protože krátce po svém nástupu do služby městečkem otřese záhadné úmrtí, a to je jen začátek...
Tohle pokojné městečko bylo zasněžené jako už tolikrát předtím, sníh jako by teď ovšem s sebou přínášel víc strachu než kdykoli dřív. Jeho bílá barva už nebyla čistá, získala krvavě rudý nádech...
Máme tu první díl románové pentalogie a v tom může být malý problém nebo také nemusí. Příběh se stupňuje velice pozvolna a ve chvíli kdy to začne být opravdu napínavé zjistíte, že už máte 2/3 knihy za sebou, což zamrzí. Na druhou stranu, pokud se na to dívám jako na úvodní díl, výsledek není vůbec špatný. Chvíli trvá, než se začnete orientovat v postavách (zvlášť když se některé jmenují hodně podobně, třeba Hrólfur, Úlfur či Leifur ), ale postupem času si člověk zvykne. Asi nejvíc bych vypíchnul popis prostředí, protože to jsem si opravdu užíval, tu mrazivou zimu a všudypřítomný sníh jsem cítil až v kostech.
Co napsat závěrem? Sněžná slepota je příjemná detektivka, kombinovaná s prvky mrazivého thrilleru, která rozhodně neurazí. I když má několik málo bolístek, věřím, že následující díly mají potenciál tyto neduhy napravit.
