RECENZE: Krvavé stíny – Vysoce nepravděpodobná pravda pod vrstvami klamu

Má strach. Všichni máme strach. Všechny nás pronásleduje strach, ta stará čarodějnice odpornýho vzhledu, kterou tady ve Smrthoře až moc dobře známe...

Všechna tajemství Smrthory

Pokud si říkáte, že vesnice, která se jmenuje Smrthora je zdviženým prstem pro všechny, kdo by ji chtěli obývat, pak vězte, že jste se pravdě ocitli velice blízko. Akorát, že ta pravda není jenom jedna, je jich totiž daleko víc. Dějiny Smrthory jsou skutečně mrazivé. Středověké Čarodějnické procesy se nevyhnuly ani tomuto zapadlému koutu světa a několik žen z vesnice zakusilo fanatismus místních obyvatel, kteří se je rozhodli shodit z Hory smrti a tím se zbavit prokletí.

Mladá, začínající novinářka Camille narazila na svého prvního sólokapra v životě a její kariéra poletí vzhůru. To jsou její myšlenky ihned poté, co se sejde se ženou, která tvrdí, že jí poví pravdu o tom, jak to skutečně bylo. Závěr roku 2021 skončil ve Smrthoře tragicky, protože zemřelo několik obyvatel za velice záhadných okolností. Žena nabídne Camille dokument, který je prý svědectvím toho, co se tehdy skutečně stalo. A tak se Camille dává do čtení, a přitom se jí vyjevují skutečnosti, které jsou stejnou měrou šokující a děsivé. Z těch stránek odkapává krev a pravda.

Zavrhl hypotézu o kletbě uvržené na živé mrtvými ženami, které padaly ze skály jako ďáblem posedlé vločky, zatížené těžkým závažím nelítostného lidského soudu...

Recenze (dalšího) hlavolamu

Hned ze startu je třeba říci, že Krvavé stíny jsou oproti předchozímu románu co jsem od Loubryho recenzoval (Útočiště), ve velké nevýhodě. Proč, Jirko, proč ses rozhodl tento román šikanovat? Odpověď je jednoduchá – očekávání. Útočiště pro mě bylo zjevením, románová topovka, kterých se během roku vyskytne jenom pár. Myšlenka na to, jestli tento zajímavý, francouzský autor překoná sám sebe, vytlačila všechno ostatní. Překonal, či nepřekonal? To je to, oč tu běží. Pak je tu samozřejmě ještě Obr z mlhy, dílko, které mě jaksi minulo, takže jsem nucen ho v rámci dnešního srovnání ignorovat, pardon.

» PŘEČÍST RECENZI NA ÚTOČIŠTĚ «

Loubry se opět drží svého kopyta a zamotává hlavy každému čtenáři, který se rozhodne na jeho novou knihu byť jen podívat. Začněme tedy s chválou. Kdybych měl omezenou délku recenze, stačilo by napsat, že Krvavé stíny si, co se týče mysteriózní atmosféry, ani trochu nezadají s Nolanovým filmem Ostrov, s tím rozdílem, že Loubryho román je přeci jen krvavější. Opět tu máme hraní na kočku a myš se čtenářem, znovu si mě autor vodil jako loutku. Nicméně tentokrát jsem si toho byl vědom a místo toho, abych došel do bodu zvratu s otevřenou pusou dokořán, neustále jsem čekal, kdy ten velký twist přijde, a to v mých očích příběhu trochu ubíralo na atraktivitě. Nechci tvrdit, že Krvavé stíny jsou vlastně jenom Útočištěm v jiných kulisách, ale ten styl je zkrátka hodně podobný a když něco vidíte podruhé, malinko to ztratí na lesku (zdravíme knihkupce Tomáše).

Někdy je potřeba poslouchat hlasy, naše spása je možná ve slovech...

Rozlučka s Horou smrti

Co se týče ostatních kvalit, vše je naprosto v pořádku a bez váhání mohu tvrdit, že za svoje peníze dostanete nevšední čtenářský zážitek, který si budete přát zopakovat. Jérôme Loubry má neskutečný dar na vytváření opravdu zapeklitých a originálních zápletek, a věřím, že na poli literatury ještě zdaleka neřekl své poslední slovo. Bude to mít ale složité, protože překonat sám sebe bývá mnohdy nedostižným úkolem. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %