Kronika konce světa – postapo jízda, která vás donutí udělat si zbrojní průkaz | RECENZE

Přelidnění vyřešeno

Pokud je postapo vaše krevní skupina, popisem vás nikterak nešokuji. Představte si typickou situaci: práce váš štve, lidi vám lezou krkem a vy se rozhodnete utéct s přítelkyní a pár přáteli do lesa a přespávat v malebné chaloupce. Co čert nechtěl, po týdnu se udělá kamarádce zle a vy se rozhodnete ji fofrem dopravit k nejbližšímu felčarovi. Brzy ale zjistíte, že žádný felčar už není. Drtivá většina lidí umřela na neznámou nemoc a ti, co neumřeli, by si bývali přáli, aby umřeli. V tomhle světě se ocitl Johann a absolutně netuší, co sakra dělat. Třeba na něco přijde, když vyrabuje nejbližší obchod s chlastem.

Odmítal jsem se s nimi bavit. Byl jsem jako jedna z těch apatických zombie. Tryskáč mi nabízel láhev, ale ani ta mě nezajímala. Nic. Nebyl jsem nic. A pořád nejsem...

Kronika konce světa

Klídek v Brně

Asi by se slušelo zmínit, že se bavíme o druhém, přepracovaném vydání, což je vám k prdu, pokud, stejně jako já, jste nečetli to první. Co ale k prdu rozhodně není, je přidaný závěrečný epilog, kterému se ještě rozhodně pověnuji. Čtěte dále a bude vám vyjevena pravda, přátelé.

Začátek příběhu je dosti pozvolný a jaksi odlehčeně pojatý, i když už tady je jasné, že Shigor umí vystrčit růžky a přitlačit na pilu. Ani dětičky nebudou ušetřeny. Dlouhou dobu to vypadá jako procházka růžovou zahrádkou, občas narazíte na nějakého toho mrtváka, ale jinak si v podstatě plníte svůj tajný sen, protože přiznejme si, většina z nás by si nějaké to rabováníčko pěkně po česku užila. Trošku mi to dovolilo zavzpomínat na klasickou merleovku – Malevil, která se v postapo světě zabývá sociálními a morálními otázkami.

Z představy hromady zombie ve špinavých maskáčích se samopaly, které hromadně útočí na náš dům, se mi dělá zle, radši toho přemýšlení nechám...

Třešnička na mrtvém dortu

Pokud budete trpěliví, dočkáte se bodu, kdy pohodička skončí. Nakonec to začne totiž pekelně bolet. Je mi hodně sympatické, že se Shigor snaží se zombíkama pracovat po svém, i když přiznejme si, že v tomto ohledu už toho asi moc vymyslet nejde. Nicméně snaha se cení, každý nápad dobrý. A na závěr si pojďme onen proklamovaný nově napsaný epilog.

Závěrečný novopříběh natáhl knihu o dalších 29 stran a bez ironie a se vší vážností říkám, že je to to nejlepší, co kniha obsahuje. Epilog je opravdu obří pecka a i když se mi původní příběh líbil, tohle je úplně jiný level. Vypravěčem není Johann, odlehčenost se vytratila a mně se svírají břišní svaly jenom na to pomyslím. Nádherně to dobarvuje a prohlubuje původní konec a jako bonus to ukazuje vyzrálý a časem protrpěný Johannův charakter. Skutečně to celý příběh obohacuje a pokud jste kdysi četli první vydání a líbilo se vám, myslím že stojí za to si koupit i to druhé a dát si repete, protože i když to ještě nevíte, ten epilog si prostě potřebujete přečíst. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.