RECENZE: Královny hrůzy – Dechberoucí sbírka mrazivého čtení

Editorem, stojícím za celou sbírkou duchařských a děsivých příběhů je Graeme Davis, který u tohoto titulu vykonal skutečně mravenčí práci a dal dohromady dobové příběhy z per amerických a britských autorek z doby konce a přelomu 19. století. Mezi Královny hrůzy zařadil kupříkladu taková jména, jako je Mary Shelley (Frankenstein), Harriet Beecher Stowe (Chaloupka strýčka Toma), nebo třeba překvapivě Louisa May Alcott (Malé ženy).

Vedle těchto známých jmen jistě v knize narazíte i na taková, o jakých jste nikdy neslyšeli. O to víc budete možná překvapeni tím, že tu nejsou příliš patrné poklesy kvality a líbilo se mi naprosto vše (byť tu a tam s menšími výhradami). Což je vzácné u povídek od jednoho autora, natož ještě v případě, kdy jich je celá řada od nejrůznějších tvůrkyň.

Královny hrůzy jsou výjimečný počin už jen z toho důvodu, že se v něm dostává prostoru spisovatelkám, které svého času nemohly publikovat jinak než často pod mužskými pseudonymy ve všelijakých periodikách. Zde je jim věnována zvláštní pozornost v knize, jež má jednak krásnou obálku, díky níž rozhodně nezapadne, jednak velký formát a každé autorce se dostává medailonku, který ji dostatečně představuje.

Ačkoli je u leckteré povídky patrné, že spisovatelky musely být poplatné požadavkům vydavatelů a své cílové skupiny (tudíž se jednalo většinou o dobové ženské čtení), ovšem i přesto mezi řádky vystupuje nadání pisatelek. Paradoxně někdy dokonce ta známější jména prohrávají na plné čáře s méně proslulými.

Děsivě dobré povídky (jak je v předmluvě popisuje Graeme Davis) tak určitě v případě tohoto díla nejsou přehnaným souslovím. Dokonale poslouží všem čtenářům současné Královny hrůz – spisovatelky Darcy Coates, ale rovněž třeba i těm, kterým stejně jako mně učaroval lovecraftovský Rybář.

Je nutno si uvědomit, že horor nemusí vždy explicitně děsit. Tu jde o plíživou, mrazivou atmosféru, tady zase o překvapivou pointu s ponaučením, a tam třeba o zdlouhavost života, naplňující se proroctví a ukázku toho, jak tehdejší lidé smýšleli – a že smrt či bolest nebyly zdaleka tím největším strachem, jako spíš součást života. Strach je zkrátka z nejsubjektivnějších smyslů, a tato sbírka, která na něj brnká těmi nejbarvitějšími tóny, je toho důkazem. Mnohdy jsem se ani nevyhnul přímým paralelám ke kupříkladu baladám od „našeho“ Karla Jaromíra Erbena, které v sobě rovněž nesly koňskou dávku poučení (vedle děsu samozřejmě).

Verdikt

Královny hrůzy jsou povinností pro příznivce ne pouze hororu, ale literatury obecně. Letité příběhy totiž poskytují nejen průřez toho, jakým způsobem, jazykem a jaké příběhy se tehdy psaly, ale i dává oku čtenářovu k dispozici možnost sledovat počátky žánru v povídkách, na které se často málem pozapomnělo. Vytříbený, barvitý jazyk, poutavá atmosféra a nápaditost sice v archaických textech mohou někdy zapadnout do šedi průměru, možná vás ani nebudou děsit, to však není jejich chybou. Horor se za ta léta vyvinul a proměnil, a zatímco toho času byly ve čtení spíš poučení a lidskost, hledáme dnes my děsy poněkud přímočařejší, méně komplexní ve své odhalenosti (ne ve fantazii a vynalézavosti, ale to by bylo na delší lokte). Na to nehledě, že co je v hororech standardem dnes, bylo by tehdy bráno za pokleslost, a tedy by nebylo publikovatelné.

Pokud oplýváte představivostí, budete se bát i zde. Jen možná ne tehdy, kdy byste to čekali. Jednotlivé části jsou výborně zapsané a nezadají si ani s nejšpičkovějšími a známějšími zástupci žánru. Jde tak o skutečný klenot, který prostě nesmíte přehlédnout a jen těžko se na něm i díky kvalitnímu překladu hledají negativa. Na poli hororu u nás těžko letos vyjde zajímavější a zásadnější kniha…

Hodnocení: 90 %