RECENZE: Teribear

Ty snad lišku Elišku znáš? Honem mi pověz, co provedla, že jí vyhodili ze zoo! Ukradla něco? Pokousala souseda nebo dokonce sežrala nějaké dítě? Lišky u nás v lese nemají moc dobrou pověst...

Méďa hledá domov

Kde se vzala, tu se vzala krabice a v té krabici byl méďa, ale nebyl to ledajaký méďa, protože tenhle byl červený, huňatý a jmenoval se Bear, Teri Bear. Veverka Simonka nevěřila svým očím, a tak si nasadila své brýle a uviděla červenou plyšovou věc, která o sobě tvrdila, že je medvěd, a kdo kdy viděl červeného medvěda?

Simonka a Teri se velice rychle skamarádili a začali společně řešit palčivý problém, totiž kde bude Teri bydlet? Vypadá to, že je čeká velké dobrodružství, protože zjistit kam patří takový plyšák, který spadl z nebe, nebude jen tak. Zapeklitější by to bylo už jen tehdy, kdyby spadl z višně!

"To jsem z toho jelen," řekl. Žirafa si ho prohlédla ze všech stran a povzdechla si tak hluboce, až Teriho málem odfoukla.

"Nevypadáš jako jelen, řekla bych, že jsi medvěd. Divný medvěd, ale medvěd..." 

Jirka je v pohádce (a užívá si to)

No páni! Přesně tohle jsem potřeboval a i když mi to z počátku přišlo jako bláznivý nápad, vyklubalo se z toho něco, co mi připomnělo, proč zbožňuju tuhle práci. Tenhle pocit nejde nemilovat, ta chvíle kdy otevřete knihu, od které nic nečekáte, a než se nadějete, jste v ní dokonale ponořeni, svět přestane existovat a vy se cítíte v daný moment okouzleni tak moc, že by vám záviděl i Doctor Strange.

Byl to sice krátký, ale svěží příběh, který mi utekl tak neskutečně rychle, že ta svěžest nestačila vyprchat a dobrá nálada, kterou mě kniha Teribear - Tajemství modré krabice, nabila, se mě drží i teď pozdě v noci, kdy bych měl cítit únavu, ale já se místo toho usmívám jak měsíček na hnoji.

Jestli je něco signifikantní pro tuto knížku, pak je to zábavnost. Nemám absolutně tušení jak by mělo vypadat čtivo pro děti, ale jsem si jistý, že mé vnitřní dítě by si přálo, aby vypadalo právě takhle.

V papírové krabici se může schovávat spousta věcí a některé mohou být i hezky nebezpečné. Třeba taková bota. Po veverce Simonce už jednou kdosi botou hodil. Kdyby neuhnula, kdo ví, jak by dopadla...

Závěr skrývající třetí rozměr

TERIBEAR existuje nejenom v knižní podobě, ale také jako maskot Nadace Terezy Maxové, která pomáhá dětem v nouzi, a jednou z možností, jak může kdokoliv pomoci, je koupě nějakého charitativního výrobku. Musím říct, že tak roztomilý merch jsem už dlouho neviděl a vážně uvažuji nad tím, že bych rozšířil svoji skromnou sbírku plyšáků. Škoda jen, že na to dětské povlečení jsem už poněkud starý.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 90 %