Rybář – Horor roku, nebo „jen“ variace na Lovecrafta?

Upoutává už možná trochu nenápadnou, přitom nádherně archaickou obálkou, používající temně melancholickou olejomalbu od malíře Alberta Bierstadta. Citace na ní pak knihu nazývá „Čelistmi lovecraftovského hororu.“ Zda toto přirovnání k slavnému filmu sedí, těžko říci. Každopádně už jen to jistě stačí, aby jeden zpozorněl. V kombinaci s anotací, slibující lákavý mix temného folklóru, nesmírné a nepojmenovatelné hrozby a příběhu o osobní ztrátě, je jistě těžké představě takového hororu odolat. Dostál tedy Rybář očekáváním?

Zde možná více než kdekoli jinde platí, že záleží na tom, co čtenář od hororu očekává. V tomto případě se totiž nejedná ani tolik o příběh, který vás vyděsí až do morku kostí a přivodí vám noční můry (byť i k tomu může jistě dojít). H. P. Lovecraft a jeho pokračovatelé, mezi něž se John Langan bezesporu řadí jak touto novelou, tak svou předchozí povídkovou tvorbou se soustředí spíš na oživení pradávného strachu z neznáma. Jde o onen plíživý děs z nepojmenovatelných věcí a bytostí, jejichž podstata se naprosto vzpouzí čemukoli, co je lidská mysl schopna pojmout, aniž by se následně nepropadla do šílenství. Rybář tak možná někoho zklame, a někoho vyloženě odradí. To však nijak nesnižuje jeho literární kvality. Pokud u knihy vydržíte až do konce, dostane se vám slušné dávky mrazení v zádech.

Přestože se Langan otevřeně hlásí k jednomu z otců moderního hororu, nesnižuje se jen na slepé budování pomníku, ale vytváří příběh, který stojí pevně na vlastních nohou. Autor se nesnaží slepě napodobovat Lovecraftův květnatý styl psaní, překypující historismy a zvláštními termíny, ale píše vlastním, velmi čtivým jazykem a stylem, v němž sice je prostor pro jistou rozvláčnost, ta ale výborně slouží gradaci děje. Rybář totiž nemá jen jednu dějovou linku, jde o jakýsi „příběh v příběhu,“ kdy se oba ke konci protnou.

Celkově jde o pomalu (skoro jako řeka) plynoucí zážitek, který se postupně blíží k ohlušujícím peřejím velkolepé a silné katarze. Ta je však neúplná, neuspokojivá – jak už to tak u morálně nejednoznačných konců bývá. Nedá se zde čekat, že zlo bude definitivně poraženo. Onen pravděpodobně předem prohraný souboj s něčím nesrovnatelně větším a mocnějším než jsme my, je právě jedním z nejsilnějších motivů díla.

Rozvětvení příběhu

Počáteční a hlavní linkou je příběh protagonisty jménem Abe, psaný v ich formě. Abe se pár let po smrti manželky zamiluje do rybaření, do něhož „uvrtá“ i kolegu z práce Dana, vyrovnávajícího se s podobným, byť čerstvějším traumatem. Vše se překlopí do neuvěřitelného mysteriózna v momentě, kdy se vydají rybařit k podivnými zkazkami opředené říčce, známé pod názvem Dutchman's Creek.

Druhou je pak přepis tajemného příběhu z devatenáctého století, pojednávající o podivných událostech během stavby přehrady v oné oblasti, který se točí okolo jedné původem německé rodiny, temného mysticismu a legendě o prastarém Rybáři – nazývaném též Der Fischer. Co vlastně loví samozřejmě nebudu prozrazovat.

Tolik velmi stručně k dění v knize, kde dojde na pořádnou dávku typicky lovecraftovského hnusu, propastně hlubokých oceánů a nelidských stvůr. V závěru můžeme pozorovat určité protnutí obou dějových linií. Poselstvím a ústřední myšlenkou má Rybář  velice blízko kupříkladu ke Řbitovu zviřátek, který mi při čtení právě po finále knihy vytanul na mysl. V momentě, kdy ještě navíc často máte potřebu dohledávat si to či ono jméno postavy nebo místa, případně vybrané události, daří se knize mazat hranici mezi realitou a fikcí – poznáte že vás dílo pohltilo. To jen dokazuje, jak výjimečně nadaný spisovatel John Langan je.

Verdikt

Rybář je výbornou a atmosférickou novelou, která nepracuje tolik s prvoplánovými děsy, jako s pečlivě prokreslenou a děsivou legendou, která svým původem dalece překračuje hranice tohoto světa i jednoho věku lidstva. K tomu přičtěme nesmírně lidský rozměr smrti blízkého; smutku a neštěstí, se kterými je až nepříjemně snadné se ztotožnit. I přes nadpřirozené, znepokojivě hrůzostrašné úkazy bych se tak nebál říci, že nejvíce však převládá aspekt hororu psychologického.

Dílo je prosyceno řadou odkazů na H. P. Lovecrafta (jsem si vědom, že se mi povedlo odhalit jen několik nejzřejmějších – kupříkladu jedna z vedlejších postav, která se v příběhu mihne jej až podezřele připomíná), ty ale vyžadují znalost nejen jeho díla, ale i života a nejsou nutné pro pochopení knihy, nicméně zasvěcené samozřejmě potěší.

Mnohem více než o děsuplné čtení se jedná o mrazivě znepokojivý příběh, v jehož středu vězí žal, spojený se snahou vyrovnat se s odchodem blízké osoby, či dokonce snaha smrt zvrátit, která se opakovaně ukazuje jako lichá. A to hned v několika podobách. Děj je na oko rozvláčný, ale přitom doslova napěchovaný detaily a hlubokými významy, které mohou mít při opakovaném čtení různých výkladů. Jde o jeden z nejlepších a nejlépe napsaných hororových příběhů, jaké jsem kdy četl a nemohu jinak, než jej doporučit všemi deseti všem náročnějším milovníkům tak trochu jiných druhů knižních hrůz. Rybář mne na lákavou návnadu ulovil s přehledem sobě vlastním, až bylo po dočtení tak trochu obtížné hledat cestu zpět… 

Hodnocení: 90 %