RECENZE: Královna ničeho

Předchozí díly

Jude je konečně tam, kde má být – ve světě lidí. Přesto to není místo, kde by být chtěla, obzvlášť s ohledem na to, co zanechala ve světě víl. Ve své hlavě má jasno, do Elfahame se musí vrátit co nejdříve a při té příležitosti se pomstít Cardanovi, který tohle všechno způsobil. Ještě předtím si však musí najít cestičku zvanou „jak“.

Na tom, že nás konec druhého dílu zvedl ze židle, se nejspíše shodneme všichni. Podlý král nasadil laťku velmi vysoko a Královna ničeho by musela být velmi zdatná, aby ji sesadila. Ať tak, či onak, na závěrečný díl jsme všichni čekali s napětím téměř hodného velkého třesku. A teď ho máme konečně tady!

Přiznám se, do atmosférického Elfhame a do perfektně vykreslených víl jsem se zamilovala na první pohled už v Krutém princi. A i kdyby se třetí díl celý vezl jen na roztodivných pokrmech, kousavém jazyce a pár vílích udělátkách, nemohl by mě zklamat. Samozřejmě, Holly Black je už ostřílená spisovatelka, tak hrozně by její kniha snad ani dopadnout nemohla, přesto jí za svět Elfhame musím vzdát hold. I v třetím díle se podíváme do jeho jiné části, velmi zajímavý vhled nabízí například postava Grimsena, který vyrábí očarované předměty, a i tentokrát se postará o několik pěkných zvratů. Už jen protože očarovaný pohár vypitý při svitu prorockého měsíce a zvuku vyprávěných příběhů chutná v Elfhame nejlépe.

Královna ničeho

Třetí díl předvádí, jak velký mají pohádky a příběhy na hlavní hrdiny vliv. Byť jsou vyprávěny v narážkách, nebo útržcích, jejich magie je v ději silně zakořeněna a jen dodává magické atmosféře, která je tak rozdílná od všech vílích young adult, že už snad ani nemůže původní děsivý folklór připomínat víc. Jistě, mnoho z nás miluje Sarah J. Maas a snad právě proto ji často porovnáváme s Holly Black. Osobně u mě mají obě spisovatelky své místo, Sarah J. Maas díky modernímu pojetí fae, Holly Black naopak díky silné tradici a syrovosti, které do svých víl zakořenila. Obě zkrátka kralují na dvou různých březích a náležitě si to užívají.

A pokud se ptáte, ano i Jude a Cardan dostávají v příběhu svůj prostor. V prvních dvou dílech jsme si zvykli, že jejich vztah vzbuzuje spíš otázky, než odpovědi a naučili se milovat jejich vzájemné pletichaření. I tentokrát si projdou několika zatáčkami a sami sebe se budou muset ptát, co by udělali jeden druhému, i pro společně strávený život, který jak se zdá, znovu visí na vlásku. Stejně tak nepolevuje ani Jude a i nyní navozuje v příběhu příjemné napětí, zda právě ona je jeho hrdinkou, nebo padouchem.

Shrnutí

Královna ničeho dodává potřebné zvraty, uzavírá příběh tak, jak se od ní očekává a především, baví. Pokud jste byli spokojeni s předchozími díly, je téměř jisté, že se vám bude zamlouvat i finále.

Když se podíváme zpátky, je přinejmenším zajímavé vidět, jak trilogie Krutého prince dokazuje, že ani young adult není od vnitřního pnutí, otázky dobra a zla a poněkud temnějších témat daleko. Hlavní hrdinka Jude možná není svatoušek, ani hrdinka, ale jde si za svým. V nelítostném světě víl se sama naučila nemilosrdnosti a kdo jiný by jí mohl sekundovat, než „krutý princ“ Cardan. V záplavě young adult žánru si možná můžeme říct, že by série snesla ještě pár zvratů navíc, v čem ale opravdu kraluje, je znázornění temnoty v nás a kam až jsme ochotni pro své cíle zajít. Právě v tom spočívá její unikátnost a její kouzlo, kterému podléháme. A právě proto si ani tentokrát neodpustím plný počet procent.