RECENZE: Králové Wyldu

Být bývalým hrdinou je zábava. Máte rodinu, v hospodě bavíte okolí svými historkami z válečných výprav, jídlo vám chutná a pupek nabývá s vypitými korbely piva. Žijete ve světě, kde jste pokořili téměř každého nepřítele. Jasně, bez kamarádů by to nešlo. Skupinu Sága zná v našem světě každý.

Být bývalým hrdinou je zábava, dokud nemusíte znovu do boje.

Představte si každé fantasy klišé a udělejte si z něj legraci. Vznikne parodie. Jenže Nicholas Eames na to šel trochu jinak a řekl si, že sranda je málo a přidal do příběhu výpravnou ingredienci. A tak putujeme s hrdiny, kteří jsou dávno za zenitem, s mečem jsou trochu těžkopádnější, čarování se obrací spíše proti nim samotným a pohled na ženy jim způsobuje (alespoň většinou) nebetyčné vzrušení.

„Díkybohu jim zbojnice nechaly zásoby z Agrie. Jedné z dívek však padly do oka Matrickovy kvalitní kožené boty, takže muž, který před pouhými třemi dny vládl celému království, teď neměl na nohou nic víc než pár vlněných ponožek. Ponožek měly koneckonců dost.“

No, není to jednoduché. Kromě všech příšer, které už znáte z jiných příběhů, bojují hlavní postavy hlavně samy se sebou. Se svým svědomím, touhami a strachem. Jsou to napůl rytíři ve zbroji a napůl páprdové v bačkorách. Musí zachránit dceru jednoho z nich a projít přes srdce Wyldu, divokého a nebezpečného lesa. Takřka beznadějná, záchranná mise.

Králové Wyldu se v posledních týdnech staly povinnou součástí knihovny českého fantasy fandy. Oprávněně. Nabízí originální mix a nepřekračují hranice dobrého vkusu. Nezaručuji, že se budete smát jako u Pratchetta nebo se budete tolik bát o své oblíbené postavy jako ve Hře o trůny. Tento pětisetstránkový román je spíše svéráznou odpočinkovou knížkou. Vyzařuje pohodu a nebere se zcela vážně, což budí čtenářské sympatie.