RECENZE: Konzultant – Sžíravá hororová satira z korporátního prostředí

O autorovi

Bentleyho Littlea mám v hledáčku už docela dlouho a ačkoli jsem od něj četl jen jednu (tuto) knihu, rozhodně to mám v plánu změnit. Jeho román Dům je mimochodem titulem, který měl číst právě Stephen King předtím, než ho srazil nepozorný řidič, což legendárního spisovatele málem stálo život. Už jen tato příhodně mrazivá historka by sama o sobě stačila, aby mne Little upoutal. Jeho díla se mají vyznačovat zvláštním talentem vzít nějakou běžnou, řadě lidí důvěrně známou situaci, do které se většina z nás dokáže vcítit a dokonale ji obrátit naruby. S očekáváním právě takového čtení jsem po Konzultantovi sáhl. Nebyl jsem zklamán. Ale...

Příběh

Je potřeba říci, že toto dílo rozhodně není pro každého. Antagonistou je zde muž s podivným jménem Regus Patoff (význam jména není moc těžké odhalit, stačí chvíli hledat a přemýšlet) - konzultant, pracující pro poradenskou firmu, nesoucí ještě podivnější zkratku BFG. Právě jeho si totiž softwarová společnost CompWare najme aby pomohl zefektivnit její fungování po nepovedené fúzi a neúspěchu nejnovějšího produktu. Patoff je důkladný a jeho metody zpočátku zvláštní, a s každou další změnou nepředstavitelnější. Neštítí se ničeho, aby firmu nasměroval vytyčeným směrem. Zaměstnancům i generálnímu řediteli navzdory. Atmosféra pomalu, ale jistě houstne, jak je všem vstupováno do soukromí, podivnými nařízeními a akcemi se jim čím dál více vstupuje i do osobního života.

Konzultant

Všude se objevují kamery. Buzerace a šikana jsou na denním pořádku. To vše coby čtenáři sledujeme očima zejména dvou postav. Středního manažera Craiga (který je i hlavním hrdinou knihy) a ředitele CompWaru Austina Matthewse. Právě tyto perspektivy jsou ve vyprávění zásadní a bylo zajímavé sledovat bizarní změny, salámovou metodou rozkládající funkční společnost zevnitř jak z pohledu zaměstnance, tak šéfa, který sleduje, jak mu kontrola nad vlastním podnikem proplouvá mezi prsty.

Tady je nutné vypíchnout, že ač je celý příběh skutečně dotažený ad absurdum, má Bentley Little velmi dobře nastudované prostředí, do něhož svůj román zasadil. Celý příběh je pak mnohem více satirou na kapitalismus v jeho vrcholné, byrokratické a svobodu obtěžující podobě, než hororem. Místo čistokrevného děsu tak očekávejte pečlivě budované napětí plné tajemna a dohadů, zda je Regus Patoff něčím víc než jen mužem s divnými metodami pro zvýšení efektivity práce. V momentě, kdy protagonista už už přemýšlí že z práce odejde, nejde to. A i kdyby – ti, kteří byli vyhozeni nebo sami dali výpověď mají sklon záhadně zmizet nebo zemřít při nehodách tak nepravděpodobných, až je těžké je jako nehody brát.

Seriálová adaptace Konzultanta startuje již dnes na streamovací platformě Amazon Prime. Jeho showrunnerem a autorem scénáře je Tony Basgallop. Role antagonisty Reguse Patoffa se ujal oscarový herec Christoph Waltz. Na první a velmi dobře vypadající trailer se můžete podívat níže.

Verdikt

Konzultant jednoznačně není knihou pro někoho se slabým žaludkem. Nejsilnější je v momentech, kdy ještě podoba démonického Reguse Patoffa nenabývá jasnějších kontur a balancuje na hraně uvěřitelnosti. Jakmile se vše zvrtne a naplno přizná nadpřirozené prvky, dílo maličko ztrácí na poutavosti. Přesto mě celá kniha, která si s námi po celou dobu velmi chytře hraje, rozhodně bavila. U několika scén, popisujících víc než nepříjemný psychický teror, jsem však musel čtení na chvíli odložit a vstřebávat, co se právě na stránkách knihy odehrálo. Nemluvě o několika velmi explicitně nechutných sexuálních či násilných scénách.

Rovněž musím říci, že u tak bohatého žánru, jakým horor bezesporu je, velmi záleží na vašich očekáváních. Zde jde spíš o znepokojivé, někdy morbidní, ale i lehce humorné čtení, ve kterém se asi nejvíce najdou ti, kteří někdy pracovali ve větší firmě. Je zřejmé, že Bentley Little podobné společnosti rozhodně rád nemá.

Titul dost možná leckoho zklame, protože na většinu otázek nenabízí jednoznačných uspokojivých odpovědí a neurčitý (a tedy i nijakou satisfakci přinášející) konec jen dráždí představivost. Rovněž pak vyvolá úvahu, jak dobře vlastně umíte číst mezi řádky a jestli vám něco v průběhu děje neuniklo. Mnohem více se jedná o satiru s hororovými prvky než o plnokrevný horor. I když si budete místy klepat na čelo, jak mohou podobné věci hrdinové přehlížet nebo doufat že se jim vyhnou, v tu chvíli je třeba si uvědomit, jak dobře je celá struktura příběhu, rozkrývající salámovou, pozvolnou metodu stoupajícího teroru a totality, napsána. I právě proto si kniha rozhodně zaslouží pozornost.

Hodnocení: 70 %