Joe Nicka a jeho průvodce životem – hřejivý příběh, který přichází s návodem na život | RECENZE

Nalajnovaný život je fajn

Joe se nenarodil pro chaos, ale pro pořádek. Žít s poruchou OCD není jednoduché, ale pokud máte maminku, která vám dokáže napsat návod na život, pak je to o něčem jiném. Zkrátka, žil byl kluk, který měl přesně to, co potřeboval. Jeho maminka tady pro něj neustále byla, na obzoru se rýsovala nová práce, která měla Joea posunout vstříc dospělosti, a jako bonus měl okolo sebe párek laskavých lidí. Bohužel, pořádek není věčný a chaos neustále čeká na šanci, aby po vás mohl vystartovat. Brzy nastane doba, kdy se začnou měnit významné věci a jestli je něco, co Joe nezvládá, pak to jsou právě ty zpropadené změny. Dokáže to zvládnout, nebo ho svět dospěláků šeredně semele?

Mraky měl rád. Měnily se, aniž to člověka byť jen trochu zasáhlo, narozdíl od života, který se mění bez jakéhokoliv varování a bez náznaku něžnosti...

Jirka diagnostikem

Podivíni táhnou a Helen se rozhodla, že mi jednoho takového představí. Kdo je Joe-Nicka? Je to postavička, která se narodila bez návodu jak žít. Nepřípomíná vám to někoho? Mě to trochu nastavilo zrcadlo. Možná, že jsem také dobrákem od kosti, i když možná maličko utajeným. Pokud vám tento odstavec nic neříká a podivíni vám nevoní, pak se této knize raději vyhněte.

Celý příběh stojí na charakteru hlavní postavy, a to jak v dobrém, tak i ve zlém. Joe je super, jeho povaha umí vzbudit zvědavost, ale zároveň je z podstaty repetetivní. Je to dobře, nebo špatně? To asi každý bude vnímat jinak. Co se týče mě, budu se nacházet názorově někde mezi, protože i když jsem si Joea oblíbil, nemůžu říct, že by mi po dočtení nějak začal chybět.

Práce dávala Joeovi vytoužený smysl, protože byla předvídatelná a vyvolávala v něm pocit sounáležitosti...

Třetí třetina

Vztahy a kontrasty, to jsou dominanty tohoto románu. Nelze se nedojmout nad dynamikou mezi matkou a jejím synem, který je na hony vzdálený soběstačnosti. Zároveň tady máme drsně zvýrazněné dva světy, které existují neviditelně vedle sebe. V jednom žije Joe a v tom druhém přežívá Charlie. A i když dějová linka Charlieho byla od určité chvíle dosti předvídatelná, stejně jsem nezabránil tomu, aby mě alespoň trochu vzala za srdce. Možná, že trochu víc.

Může mít deprese pozitivní vliv na vaši tvorbu? Zdá se, že ano. Autorka vyslala do světa obrovskou dávku hřejivé laskavosti, která umí dovést čtenáře až na pokraj pláče. Ukázala vše to, co dělá lidství lidstvím, což může být krásné, ale taky to dovede občas dost zasmrdět. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.