Naše redaktorka Lucka se tentokrát pustila do realistického díla od věhlasného Juliana Barnese, držitele Man Bookerovy ceny.
O autorovi
Julian Barnes je anglickým představitelem postmoderny a experimentální prózy, byl třikrát nominovaný nam Man Booker Prize a v roce 2012 ji získal za román Vědomí konce. Autor patří mezi nejplodnější a nejpřekládanější britské prozaiky dnešních dnů a na scénu literatury vstoupil v 80. letech spolu s autory jako Salmon Rushdie nebo Ian McEwan. Nejznámějším z jeho děl je kniha Flaubertův papoušek (1996), realistický příběh člověka posedlého slavným spisovatelem. Jeho nová kniha – Jediný příběh, je opět vyprávěním realistickým, dokonce bych řekla hlubokou osobní zpovědí vypravěče.
Nový Barnesův román je příběhem lásky mladého studenta a stárnoucí ženy se všemi důsledky, které přináší životům obou protagonistů. Stejně jako většina autorových románů je rozdělen do tří…
Hlavní postavou a zároveň tedy vypravěčem příběhu je Paul. Svůj životní příběh vypráví z pozice o mnoho let později, než se odehrával a má od něj svým způsobem odstup. Přeskakuje, vrací se zpět a jeho vzpomínky mohou být občas zkreslené. Z celého příběhu je patrný smutek, a to i přes živé dialogy a častý cynismus a trefnou ironii.
Hlavním tématem románu je láska, konkrétně milostný vztah mezi devatenáctiletým Paulem, který přijel k rodičům na prázdniny a Susan, ženou ve středních letech, která trpí ve svém manželství problémy. Ani jeden z nich se navíc nehodí do prostředí, ve kterém jsou nuceni přežívat. Předměstí britského města 60. let, vyšší střední třída, tenisový klub, to vše jsou jen zloději a zabijáci času, energie a cíl kritiky. Pro Paula je setkání a vztah se Susan jeho první skutečnou milostnou zkušeností, velkou láskou.
Recenze
Zajímavý je i kontrast mezi myšlením dvou Paulů – starého, s odstupem a mladého, pyšného a zamilovaného, který si myslí, že všemu rozumí. Jejich pohledy na vztah se Susan jsou diametrálně odlišné, přesto občas není jasné, kdo si co myslí nebo jestli se nejedná jen o kreslení vzpomínek časem a jejich neustálým rozebíráním.
Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že sedím v místnosti s člověkem, který mi vypráví svůj vlastní příběh. Nechci tím říct, že autor je vypravěčem, to ne, ale to, že se autorovi povedlo vykreslit příběh neuvěřitelně skutečný, s přesností a silnými city, přesto chladný a odtažitý, jako by mně studená ruka sevřela hrudník a nepustila.
Jestli tento milostný příběh, Jediný příběh, dopadne dobře nebo špatně, to se dozvíte už na počátku knihy, ale přesto stojí za to si ho s Paulem projít, vychutnat si jeho pýchu i pád. Třeba vám bude Susan připadat čitelnější než mně, třeba se vám bude Paul zdát sympatický od začátku. Ale ať mám výhrady k postavám jakékoli, strávit s nimi (a Barnesem) svůj čas bylo dechberoucí.
