RECENZE: Ílion – Antický epos ve spárech science fiction

Leželo tam tucet vykuchaných těl, mužských i ženských, jakoby ještě mokrých po vytažení z tanků. Jejich orgány byly vybrané, maso okousané z krvavých žeber. Pod stolem ležela lidská hlava. Modré oči se dívaly nahoru ve výrazu, který mohl být sekundou šoku..

Minulost, nebo budoucnost?

Ve Sluneční soustavě se toho spoustu událo a je v ní živo víc než kdy dřív. Moravci, autonomní roboti ovládají největší měsíce vnějších planet. Mars už není rudý. Během necelých dvou století se ho podařilo terraformovat a moravci si začali dělat obavy. Původně rudou planetu totiž upravují podivné kvantové entity, které na sebe vzaly podobu antických bohů a zahrávají si se silami, které by mohly roztrhnout Mars vedví.

Na Zemi zuří válka, ale také nezuří, záleží na tom, které časové rovině se věnujete. Na jedné ose můžete znovu zažít obléhání Tróje, největšího města starověku, na které útočí všehoschopní Řekové, zatímco na ose číslo dva byste spatřili řídce obydlenou Zemi, která zažila velké vzestupy, a ještě větší pády a nyní se nachází v jakési zvláštní utopii. Asi vám už začíná být jasné, že tady na žádnou jednoduchou, přímočarou zápletku nenarazíte, a vzhledem k tomu, že Ílion je pouze prvním dílem, je třeba počítat s tím, že otázek budete mít spoustu, zatímco odpovědí dostanete poskrovnu.

Zítřejší svítání se kvapem blíží a přinejmenším já se před bojem potřebuju trochu vyspat. Jestli mám zítra zemřít, nechci zemřít ospalý...

Dan Simmons: Ílion

Simmons utržený ze řetězu

Páni! Vůbec netuším odkud začít, těch informací a vjemů je tolik, takovou komplexitu jsem zažil naposledy při čtení trilogie Vzpomínka na Zemi, která sice byla příběhem trochu jinde, ale co se týče složitosti, zavařila mi chuděru mozkovnu úplně stejně jako Ílion. Bylo třeba tomu dát čas, orientace byla obtížná a prvních zhruba 100 stran jsem zažíval krušné chvíle. Tím největším peklem pro mě byla jména, řecká jména. Jak Řekové, tak i Trojané měli ve svých řadách nekonečné množství hrdinů, a aby toho nebylo málo, každý jeden z těch hrdinů se představoval nejen svým jménem, ale i jménem svého otce, takže když se Simmons rozjel, dokázal mi pod tím náporem jmen rozjet slušný bolehlav (alespoň si pamatuji, že Achilleus byl syn Péleův ). Nicméně já jsem držel pevně jako skála a pokračoval neohroženě v četbě, protože jsem hrdinný Jirka, syn Jirkův.

Ačkoliv jsem recenzi začal prskáním a pláčem, nic víc negativního už na vrub této knihy ode mě neuslyšíte. Od začátku je jasné, že příběh bude košatý a hodlá se rozvíjet do mnoha stran. Tento autor se za ta léta stal mojí srdeční záležitostí, a tak jsem rád, že mohu dalšímu románu z jeho dílny udělit vysoké hodnocení, které si bezpochyby zasluhuje.

Volba hlavních i vedlejších postav je nevšední, a k jejich vývoji je přistupováno s péčí. Ani jedna mi nepřišla černobílá nebo dokonce plochá, nějaké jsem si oblíbil, s nějakými jsem měl složitý vztah, ale ať tak či tak, jejich útrapy se staly i mými.

Jestli nás Homér něco naučil, tak to, že člověk je křehká nádoba, masitý flakón s krví a volnými vnitřnostmi, které čekají až se rozlijí...

Hrdinný závěr s příslibem

Ílion je zajímavým koktejlem několika žánrů, který vyžaduje šikovnou spisovatelskou ruku, a je pro mě malým zázrakem, že to spolu dobře funguje. Přiznám se, že jsem byl zpočátku dosti skeptický, ale celkem rychle se ukázalo, že s šíří mojí fantazie se dá ještě hodně pracovat. Tento román ale není pro každého a určitě nezaujme na první dobrou. Komu je ale román určen? Tobě? Či snad jemu? Těžko říct. Máte blízko k antickým pověstem? Pak máte blízko i k této knize. Láká vás Simmons a rádi byste zakusili něco z jeho tvorby? Pak je třeba si to dobře rozmyslet a položit si otázku, jestli oplýváte trpělivostí, protože druhý díl (Olymp) má 900 stran, a to dohromady s Ílionem dává úctyhodných 1500 listů, jež si vyžádají značnou dávku vašeho volného času na tomto světě.

A jaký je ten příslib, o kterém jsem psal v nadpisu? V případě, že si zamilujete Ílion, se můžete rovnou těšit na Olymp, který se snad brzo dočká dotisku, rozhodně se za to budu modlit. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 87 %