V druhém, netrpělivě očekávaném dílu série Bílá tma, smrtící mráz a sníh stále trvají. A za dveřmi jsou přízraky, které nabírají na síle. Vlastně je to stále horší a úlevy v podobě šťastného konce s nedočkáte ani teď. Naděje však zůstává…
Nepovažuji se za úplného blbce. Vím, že nebýt Helgy, byli bychom dávno mrtví, a ačkoli jsme ji znali jen pár dní, bral jsem ji jako rodinu. A rodina se o sebe má starat.
Příběh
Grady, Stone, Eleanor a Mikey zakotvili v domě Helgy. Venku klesá teplota, fouká ledový vítr a slunce vylézá stále méně častěji. Temnota je s každým dnem delší, a to více než dobře svědčí přízrakům, jejichž přítomnost všichni cítí za dveřmi. Jsou v domě už několik týdnů prakticky uvězněni, ven se nedá jít a jim docházejí zásoby. Gradymu nezbyde než se rozhodnout. Nasadí si sněžnice a vyrazí úplně sám a tajně do zasněžené tmy. Musí sehnat něco k jídlu…
Temná zima
Grady zatím netuší, že číhající přízraky jako by získávaly nové schopnosti a nabíraly na síle. Brzy to však zjistí a nebude to žádná legrace. Grady také ještě netuší, že Eleanor a Stone se vydali za ním, aby mu zachránili život. Než se jim to ale podaří, čeká je nelítostný boj. A navíc, když se pak vrátí domů, bude to ještě horší. Hodně se toho změnilo, včetně Helgy….
Grady, Stone, Eleanor, Mikey a dokonce i Helga pochopí, že chtějí-li přežít, musí držet pohromadě. Bohužel ale také pochopí, že se musejí opět vydat na cestu. Nebude to vůbec jednoduché, ledaskoho totiž potkají, a ne vždy to bude příjemné. Nejméně jednou však ano a našim statečným hrdinům svitne naděje. Možná, že svého vytyčeného cíle přece jenom dosáhnou, ale v tomto dílu ještě ne…
Muž šeptem pronášel tatáž slova o temnotě a hodině duchů a mě naštvalo pomyšlení, že to budou poslední slova, která v životě uslyším. A poslední, co uvidím, bude jeho obličej – bezertý škleb, žluté zuby a zkrvavená mezera po vyraženém řezáku. Lepší způsob smrti jsem si vybrat nemohl. Zmoženě jsem se přestal bránit a čekal, až přijde.
Recenze
Tato knížka nemá ani 200 stran, ale nejenom kvůli tomu jsem ji opět slupla jako tu malinu. Taky proto, že napětím a temnou atmosférou je ještě plnější než předchozí díl Vánicea díky tomu, že v ní také přibylo sympatického (trochu černého) humoru, se mi líbila dokonce ještě víc. Z tohoto důvodu, ale možná i tím, že jsem hlavní hrdiny, včetně Gradyho, který příběh vypráví, už lépe znala, mi byli v tomto díle, jeden jako druhý, mnohem sympatičtější. Autor je více propracoval a dal jim paradoxně (vzhledem k žánru) lidštější duši.
Děj je tentokrát o něco méně akční, o to však děsivější a mrazivější. Ten mráz se vám dostane rovnou pod vaši husí kůži, to mi můžete věřit, a párkrát se tak leknete, že možná ztratíte záložku. Temná zima je opravdu dobrá knížka. Bude vás bavit a přečtete ji velice rychle, klidně za jeden večer. S přáním pěkného počtení a s touhou po dalším dílu Bílé tmy vás zdraví vaše recenzentka Hanka.
Temná zima
