RECENZE: Hypotéza zla

Všechno odstartovalo Našeptávačem, kterým Donato Carrisi začal svou detektivní sérii s Milou Vasquezovou. Věděla jsem o něm, jednu chvíli byl všude, a přesto jsem se k němu nedostala. Musím se přiznat, že mě to zpětně trochu mrzí, protože Hypotéza zla se ukázala být velmi kvalitně a čtivě napsanou knihou, která mě neskutečně vtáhla do děje.

Je tedy potřeba dodat, že i kdyby vás, podobně jako mě, Našeptávač minul, rozhodně by to nemělo mít vliv na rozhodnutí přečíst si Hypotézu zla. To je vlastně taková výhoda této série. Časově se Našeptávač odehrál už před 7 lety, a byť jsou na něj v Hypotéze zla četné odkazy, nejedná se o přímou návaznost děje, a co je nejdůležitější, neobsahuje spoilery! Našeptávače tedy lze číst až po Hypotéze zla a vnímat ho jako takový prequel, který zpětně dovysvětlí některé souvislosti.

Mila Vasquezová pro mě nebyla až tak sympatickou hlavní hrdinkou, abych se s ní dokázala ztotožnit a plně pochopit její jednání. To je ale možná právě proto, že by mi pomohlo, znát její minulost týkající se případu Našeptávač, který ji viditelně poznamenal.

Naproti tomu ale její kolega Simon Berish by dle mého názoru mohl dostat pomyslný titul sympaťák knihy. Tajemní a zadumaní muži s cejchem vyvrhele si už po generace získávají srdce žen, a to nejen ve fiktivních příbězích. Berish, byť by ho někdo mohl zpočátku považovat za netečného bručouna, se v kritickém okamžiku dokáže zmobilizovat, a i přes svou nelehkou pozici vytřít všem svým odpůrcům zrak.

Téma záhadně zmizelých, kteří se najednou vrací a rozhodně nejsou v dobrém rozmaru, mi přišlo jako velmi originální a neskutečně strašidelné zároveň. Naneštěstí těsně před koncem mi přišlo, že příběh lehce ztrácí dech, jako by byl po všech těch zvratech maličko unavený. Možná to bylo právě tím rozsahem a možná také tím, že ke konci už jsem dokázala docela dobře odhadnout, kdo za tím vším nejspíš stojí.

To mé nadšení z knihy ale rozhodně nemohlo zhatit, možná jen lehoulince oslabit. Ne úplně uzavřený konec nechává příslib dalšího dílu, který se mimochodem již připravuje a bude se jmenovat Muž v labyrintu, a na něj už jsem tedy neskutečně zvědavá.

Nejen, že jsem zvědavá na vývoj Mily, která se zdá být téměř ztraceným případem, ale ještě o něco zvědavější jsem na další osudy Simona Berishe, který se díky tomuto případu bude, doufám, konečně schopen pohnout z místa. Ještě zajímavější by mohlo být to, jakým způsobem se tyto dvě postavy ovlivní navzájem.

Abych to shrnula: rozhodně nelituji, že jsem sáhla zrovna po této knize, i když už se jedná o druhou knihu v sérii. Tajemno a temnota, která z knihy vyzařovala po celou dobu čtení, propůjčovala mému čtenářskému zážitku úplně jinou atmosféru a to dokáže jen málokterá. Vřele bych Hypotézu zla doporučila všem, kteří se rádi bojí nebo minimálně třesou napětím. Autorův styl mi neskutečně sedl a věřím, že v tom určitě nezůstanu sama.