RECENZE: Zápisky ze Severní Koreje

RECENZE: Zápisky ze Severní Koreje - titulní obrázek

Michael Palin – jméno, které znají nejen fanoušci Monty Pythonů, ale i čtenáři a milovníci cestopisných dokumentů. Na tuzemský trh se nedávno dostala úchvatná publikace Erebus – Příběh ztracené lodi, která naplno ukázala, že autor dokáže nejen předávat „suchá“ data, ale i psát opravdu čtivým způsobem. Jako by napsal knihu ten zábavný a vtipný profesor dějepisu, jehož vyprávění jste vždy rádi poslouchali, ač vám onen předmět jinak moc neříkal. Zápisky ze Severní Koreje vznikly v době, kdy Palin natáčel v nejuzavřenější (a asi i nejnenáviděnější) zemi světa dokument (ten byl uveden i u nás v českém znění pod názvem Michael Palin v Severní Koreji). Stojí letmý pohled za oponu totalitní diktatury za to, nebo se jedná o nepříliš záživné čtení?

Hned úvodem stojí za to si říct, že výše jmenovaný dokument rozhodně stojí za zhlédnutí. Řada zajímavých historek popsaných v knize pak dostane docela nový rozměr. Nicméně pochopitelně v knize, která je sestavena z poznámek, či chcete-li deníku, který si autor během pobytu a natáčení v Koreji vedl, najdeme řadu zajímavostí, jež ve filmovém záznamu nejsou (a naopak). Takže rozhodně stojí za to užít si obojí. Přesto - Zápisky budou dávat smysl i bez zhlédnutí dokumentu. Nejen díky své čtivosti a typicky suchému britskému humoru (který je našinci tolik blízký – Michael Palin sám o nás jednou řekl, že jsme nejvtipnějším národem světa), který místy v textu více než výrazně prosakuje, ale i díky bohatému obrazovému doprovodu v podobě autorem či štábem pořízených fotografií, jež v knize nalezneme.

 

 

Tento titul rozhodně není určen někomu, kdo se chce dozvědět co nejvíc o Severní Koreji, nebo snad doufá v to, že autor přináší nějaké šokující svědectví o životě v oné zemi (k nějakému hlubšímu poselství rozhodně poslouží třeba kniha české koreanistky Niny Špitálníkové – Mezi dvěma Kimy, tato autorka mimochodem připravuje knihu plnou autentických výpovědí občanů KLDR z různých společenských vrstev, nazvanou Svědectví o životě v KLDR).

Nejen autor, ale celý štáb byl během pobytu pochopitelně velmi ostře sledován a kontrolován, takže se jen tu a tam (a velmi zlehka) podaří nahlédnout za závoj pečlivě budované propagandy a neochoty občanů sdílet kritický názor. Nejtemnějších odstínů nabírá vyprávění právě v momentech, kdy v rozhovorech s nejrůznějšími lidmi Palin velmi opatrně nadhodí kritickou otázku či politické téma – jindy přátelští a sdílní lidé se se vší opatrností stáhnou do sebe a neodhalí vlastně nic. Jelikož ale málokdo může vyrazit do země na vlastní pěst a udělat si na věci nezprostředkovaný názor, je kniha stále dosti přínosná.

Zajímavý je už jen přejezd hranice mezi Čínou a KLDR, kdy na jednom břehu řeky vidíme novodobou metropoli, a na druhém kraj jako vystřižený z doby řadu dekád nazpátek. Už jen tento, autorem jak v knize, tak dokumentu, vyzdvihovaný kontrast ukazuje mnohé. Tuto celkovou negativní stránku Palin bohatě vyvažuje vlastními domněnkami a názory, z kterých je zřejmé, že rozhodně na zemi nemá zkreslený názor, na druhou stranu je velmi diplomatický (i díky tomu se krom tehdy uvolněnější situace v zemi se svými kolegy dostal tam, kam dosud žádný dokumentarista) a někdy až lehce cynický humor z textu rozhodně dává na vědomí, co si o určitých věcech myslí. Zároveň si všímá právě těch drobných nuancí, které všední realitu v zemi, které tvrdou rukou vládne diktátorský režim Kimů odrážejí snad nejvíce a nejlépe – třeba absenci jakékoli reklamy, nahrazenou budovatelskými hesly a propagandistickými plakáty (velmi zajímavá je kupříkladu i návštěva ateliéru výtvarného umění, kde ona propaganda – prakticky jediné „povolené“ umění v zemi vzniká).

Zápisky i dokument však rozhodně nejsou jen politicky laděné a nesnaží se vrhat na zemi vyloženě špatný stín, dočteme se o autorových jak pozitivních, tak negativních dojmech a zážitcích, které rozhodně nepostrádají tak velkou autenticitu, jakou si může přísně sledovaná a kontrolovaná návštěva západních dokumentaristů v odříznuté a silnou ideologií prodchnuté zemi dovolit.

Jednoznačně nejsilnější a nejlepší jsou v knize ty momenty, kdy se Palin setkává s běžnými lidmi, které vykresluje jako pilné a nesmírně svědomité. Protože to je stránka Severní Koreje, která je často propagandou, ale i novinovými titulky o Kim Čong-unovi a všech hrůzách opomíjená. Stránka lidskosti. Autor si mne získal právě tím, že na jednu stranu nepřistupuje ke všemu nekriticky, ale snaží se hledat i pozitiva a všednost, skryté za občas zkreslenými představami o tom, „jak to tam vypadá.“ I přes všudypřítomnou „Potěmkinovu vesnici“ však čtením místy prosakuje chlad, jakož ale i hřejivý pocit lidskosti tam, kde se vypravěč sbližuje třeba s „kontrolory,“ kteří jej na jeho cestě doprovázejí.

Verdikt

Zápisky ze Severní Koreje rozhodně nejsou nějakým uceleným pohledem na jednu z nejděsivějších, a zároveň z nejvíce fascinujících zemí světa. Jak autor sám na přebalu uvádí, jde jen o pouze letmý pohled, který je navíc silně subjektivní. Palin ve svých zápiscích a poznámkách z dvoutýdenní cesty rozhodně nešetří pochybnostmi a kritikou, na druhou stranu nepřehlíží ani případná pozitiva. Michael Palin je navíc natolik zcestovalým a zkušeným vypravěčem, že tenkou knížku plnou fotek přečtete na jedno či dvě posezení.

Země, která by chtěla zůstat izolovaná a zároveň se otevřít světu. Země plná protikladů, hrůz, ale i krás a milých lidí, kteří dokáží žít vzdor všudypřítomné chudobě a tvrdému režimu. Tak nám Severní Koreu předkládá tento krátký, ale krásně napsaný a vyvedený titul, který rozhodně stojí za přečtení.

 

Hodnocení 80 %

Mohlo by vás zajímat

Zápisky ze Severní Koreje - Michael Palin Nedostupné

3.9 z 5 hvězdiček

kniha

Záblesk života v nejuzavřenější zemi světa očima nejoblíbenějšího britského světoběžníka.V květnu roku 2018 někdejší člen slavných Monty...

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 2 Sdílet

Nejnovější články