RECENZE: Arabella z Marsu

Upřímnost mi velí učinit přiznání. Když se mi, před časem, dostala poprvé do rukou kniha od Julese Vernea, byl jsem nadšený a těšil se jako malý kluk, až si ji přečtu. Po několika dnech jsem se konečně propracoval k četbě a zažil zklamání, protože po pár kapitolách mě titul začal nudit.

Nepíšu to proto, abych hanil Julese Vernea, to bych si nedovolil. Důvodem tohoto přiznání je zkrátka to, že jsem si říkal, že by bylo skvělé, kdyby Verne psal dnes, protože v tom případě by mi jeho dílo bylo bližší a určitě bych si ho zamiloval.

A pak se objevila – jako blesk z čistého nebe – Arabella z Marsu, a já si okamžitě řekl, že něco takového by stvořil novodobý Jules Verne. Konečně jsem se dočkal.

Modrá barva oceánů se mísila s bílými pruhy, sluneční světlo prosvítalo mezi mraky a ozařovalo moře...

Zapomeňte na vše co znáte, věda, vesmír, historie, to vše v tomto příběhu neplatí a alternativní realita zde dostává úplně nový rozměr.

Píše se rok 1812 a planeta Mars je obydlená inteligentními bytostmi, vzhledem připomínající kraby. Za pomoci vzducholodí a meziplanetární atmosféry, se Angličanům povedlo rudou planetu kolonizovat a žít s Marťany v míru.

Hned na začátku příběhu se seznamujeme se šestnáctiletou Arabellou Ashbyovou a jejím o rok starším bratrem Michaelem. Zatímco otec Arabellu podporuje a vzdělává v oblasti robotiky, v její matce narůstá obava, že z dcery nebude to, čím by měla být – to jest anglická dáma s patřičnými způsoby. Rozpory mezi rodiči narůstají tak dlouho, až se matka rozhodne vzít Arabellu a její mladší sestry zpět na Zemi a sama vychovávat dcery v Anglii podle svých představ.

Několik měsíců po návratu do Anglie Arabellin otec umírá a její bratr Michael se stává právoplatným dědicem veškerého rodinného majetku, což se nelíbí bratranci Simonovi, který žije se svou rodinou na pokraji chudoby, a podle dědického práva nedostane ani penci. Simon se rozhodne pro zoufalý čin, odletět na Mars, zavraždit Michaela a tím získat rodinné jmění, které mu, podle jeho názoru, náleží.

Arabella sklíčeně, bezcílně bloudila po docích. Její nohy našlapovaly samy a nesly jí neviditelnou, temnou mlhou beznaděje...

Mladičká Arabella to ale nemůže jen tak nechat. Převlečená za chlapce se dostává na obchodní loď Diana a míří zpět na rudou planetu, aby varovala milovaného bratra, a zabránila tak proradnému Simonovi v úkladné vraždě. Její životní cesta právě začíná.

První díl trilogie se povedl velice dobře a já jsem neskutečně zvědavý, jak bude Arabellin příběh pokračovat. David D. Levine vytvořil svět s dávkou obrovské fantazie a mně bylo ctí objevovat jeho kouzla. Arabella z Marsu je od začátku do konce jedno velké dobrodružství a díky zábavnému stylu vyprávění, také velice čtivým počinem.

Jestliže se řadíte mezi dobrodružné povahy s kapkou romantické duše, jste snílci a rádi popouštíte uzdu své fantazii, Arabellu z Marsu si určitě rychle zamilujete a stejně jako já budete netrpělivě bubnovat prsty o stůl a očekávat další díl.