Kingova Noční směna - recenze

Stephena Edwina Kinga, amerického spisovatele, jehož předci pocházeli se Skotska a Irska, myslím nemusím nikomu nějak zvlášť představovat. Věřím, že každý alespoň slyšel například o Misery nebo Carrie, jejichž příběhy byly i skvěle zfilmovány. Narodil se r. 1947 v Maine. A tam také střídavě prožil většinu svého života. Už v roce 1959 vydal svoje první (školní) noviny a v r. 1963 svou první sbírku povídek. Vystudoval angličtinu a tvůrčí psaní. Poté vystřídal různá zaměstnání a přitom psal povídky. Učil na střední škole, a když v roce 1973 prodal svůj první román Carrie, začal se psaním živit. Stal se z něj jeden z nejznámějších a nejproduktivnějších žijících autorů hororových příběhů.

Povídky, které napsal právě na počátku svojí tvorby, byly v roce 1978 publikovány pod názvem Noční směna (Night Shift) a my se s tímto dílem nyní setkáváme u nakladatelství Beta ve skvělém českém překladu Ivana Němečka a Pavla Medka a v krásném uměleckém obalu Robina Brichty.

Kniha začíná milým úvodním slovem Johna D. MacDonalda, autora sci-fi, detektivek a napínavých příběhů, ale především Kingova přítele. Pak následuje předmluva samotného Stephena Kinga. Sbírka povídek Noční směna je jedinou jeho knihou, ke které napsal předmluvu. Přeskočit ji by bylo velkou chybou. Stephen King se v ní hodně otevře a my, jako bychom mu byli náhle blíž. A nějakým kouzlem také sami sobě.

„..dvě nejtěžší témata pro psaní jsou humor a věci okultní. V nešikovných rukách se z humoru stane žalozpěv a z věcí okultních fraška..“

Sbírka se skládá z 20 povídek. Každá z nich je samostatný příběh, při kterém budete napětím úplně bez sebe. Ať už půjde o horor, detektivku, sci-fi, anebo jen příběh ze života, vždy se bude odehrávat na známých, běžných místech ve společnosti obyčejných lidí a věcí. A to je právě ta hrůza. Co když se to všechno může doopravdy stát?

Budete mít nutkání jít do kůlny zkontrolovat nářadí nebo na půdě uložené hračky z dětství. Nic z toho však, přes všechny divné zvuky, které najednou budete slyšet, a stíny, které uvidíte, neuděláte. Myslím, že spíše zauvažujete nad tím, proč vás včera zlobilo auto a určitě se ještě dlouho nepůjdete podívat do sklepa. Když náhodou dostanete chuť na pivo, zaváháte. Také si budete nějaký čas více všímat svých dětí a proklepávat nové známé. A venku v přírodě? Tam se budete trochu více ohlížet… Jedno je jisté, trávník už si navždy budete sekat sami a svého „kostlivce ve skříni“ zamknete na dva západy.

Těm, které jsem ještě neodradila, bych doporučila povídku Jahodové jaro – už ten poetický název! – se svým šokujícím koncem a povídku Nekuřáci a. s. zase těm, kterým se náš protikuřácký zákon snad zdá až moc přísný. Přesto, všechny příběhy do jednoho jsou skvělé. Nejde jen o obyčejné prvoplánové horory. Jsou psychologické, depresivní a kruté. A nadčasové. Máte-li smysl pro humor, najdete v nich dokonce i ten. Dostanou se vám až pod kůži a právě v tom je tajemství Kingova mistrovství.