Hvězdná brána – když se dětská naděje střetne s realitou | RECENZE

Zázraky se dějí. Někdy prostě není vyhnutí, a tak se zázrak stane…

Dva životy

Bylo by to krásné, kdyby to nebylo ošklivé. S podobně protichůdnými pocity bojuje desetiletá Ronja při každé vzpomínce na svého nezvedeného tátu, který nezvládá své boje s alkoholem a momentálně spíše prohrává. Život ale musí plynout dál, a tak se s nepřízní musí malá Ronja se svou starší sestřičkou Melissou nějak poprat.

Začínající vánoční svátky halí osloskou čtvrť Tøyen do teplých barev a dobrých skutků. To je ale jen slupka, pohled z dálky, naleštěná reklama, která na vás huláká z televize. Realita vypadá poněkud jinak. Tohle už ale dvě sestry dávno vědí a se svými růžovými brýlemi se rozloučily už před časem. To však neznamená, že dveře do pohádkového světa nelze znovu otevřít a snít.

Bolest přichází jako voda, voda mi stoupá v hlavě, sedám si a předkláním se, ale v tu chvíli se mi všechno přelije do čela, voda dělá vlny…

Hvězdná brána

Dětská radost a smutek

Andersenovo Děvčátko se sirkami mám v povědomí, i když jsem se s ním setkal před třiceti lety. Samozřejmě mi v paměti uvízl hlavně konec příběhu, avšak dokážu ze své převážně duté hlavy vytáhnout i ty snové, až pohádkové sekvence, které děvčátko prožívalo, když se odhodlalo škrtnout sirkou. Nemůžu říct, že by Hvězdná brána byla vyloženě novou adaptací, avšak podobnost tu je – a jde o velmi, velmi povedeného následovníka.

Autorka exceluje v umění vybalancovat příběh tak, aby zasáhl takřka všechny věkové generace. Geniálně vystavěná osobnost malé Ronji si získá srdce i toho největšího mrzouta, za to bych dal ruku do ohně. A u Ronji bych ještě zůstal, protože je to ten typ postavy, s níž se nebudete chtít rozloučit. Takových potkávám na cestě svým čtenářským světem opravdu jen pár do roka. Ingvildina Ronja je důvod, proč rozhodně chcete navštívit své oblíbené knihkupectví – jen o tom ještě nevíte. Vlastně ano, už to víte. Není zač.

Člověk ale může leda tak zavřít oči. A já je zavřela, jenže ty myšlenky tu pořád byly, kéž bych byla hloupá, kéž by mi odumřel mozek…

Konec začíná právě teď

Dovolte mi, abych se na závěr ze srdce zasmál. Máte rádi dobré konce, nebo se tak trošičku sadisticky nacházíte v těch špatných? Dám vám odpověď, ale budu muset vykrást svého kolegu Zdeňka. Mou odpovědí totiž budou tři důvody, proč si tuto knihu přečíst. Prvním důvodem je Ronja, to už jsem vysvětlil. Druhým důvodem je fakt, že si můžete vybrat konec příběhu v závislosti na tom, kolik vnitřního dítěte ve vás ještě zbylo. A konečně třetí důvod – narazili jste někdy na hospodu, která měla víc cool název než Hvězdná brána? Já rozhodně ne.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.