Za hranicí času: kniha, u které budete chtít „ještě jednu kapitolu“ | RECENZE

Hned od začátku jsem cítila to příjemné mrazení, které miluju: že se něco děje za oponou, že realita není úplně pevná a že tohle nebude jen romantika, ale romantika, která má kořeny hluboko v minulosti a sahá někam, kam člověk běžně nevidí.

Co mě na knížce strašně bavilo, je střídání dvou rovin – minulosti (příběhy, vzpomínky, střípky déjà vu) a současnosti, vyprávěné tak, že jsem měla pocit, jako bych postavám viděla do hlavy. A to je přesně ten typ vyprávění, který u mě funguje nejvíc, protože jakmile jednou začnu chápat, co kdo cítí, jsem emočně v pasti.

Dvě dějové linky, které mi sedly přesně do nálady

Příběhově je to vlastně docela jednoduché, takový ten Romeo a Julie vibe: nešťastná láska, kterou něco dusí, lomcuje s ní kletba, osud je tvrdohlavý a postavy dostávají (nebo si vydupou) druhé šance. Jenže ono to není jednoduché v tom špatném smyslu. Právě naopak. Je to jednoduché v tom čtenářsky strašně uspokojivém smyslu, protože příběh stojí na emocích, na postupném odkrývání pravdy a na tom, že se pořád chcete posouvat dál. A já jsem se přistihla, že jedu na vlně „ještě jednu kapitolu“. A pak další. A další. Protože spolu se Sharleen odkrýváte drobné detaily, které nejdřív vypadají jako náhoda, ale postupně se z nich skládá mozaika, která začne dávat bolestivě krásný smysl.

Jedna věc, která mě mile překvapila, bylo pojetí magie a jejího skutečného významu. Způsob, jakým kniha pracuje se životem, smrtí, vykoupením a s myšlenkou, že některé věci nejdou jen tak „odčarovat“, i kdybyste chtěli sebevíc, působí nevšedně a má silnou atmosféru. Právě tenhle prvek příběh drží pohromadě a dává mu tíhu. Možná by na celou dějovou linii sedělo přirovnání „co dáváš druhým, to se ti vrací“.

„Jsem připravená sklidit, co mi budoucnost přinese. Co si přeju, se vyplní,“ opakovala si tiše své afirmace v naději, že se uklidní. Dělala to pokaždé, když mířila na pohovor. Ne že by jí manifestace u předchozích pokusů nějak pomohla, tentokrát to ale odmítala vzdát. Tohle místo na ni totiž dýchalo vším, co milovala. Mělo v sobě tolik historie, že by se jí mohla zabývat do konce svých dnů, a stejně by ji všechnu nestihla pojmout.

Magie, vykoupení… a moje čtenářské „ještě trochu, prosím“

Co mi naopak trošičku chybělo? Možná to zní sobecky, ale přála bych si o chlup radostnější a výraznější závěr. Autorka sice naznačí světlo na konci tunelu, jenže po tom všem, co si postavy vytrpí, bych byla ráda, kdyby bylo o něco hmatatelnější. Klidně bych také snesla víc prostoru pro to, co dělaly v dospělosti, jak se vyvíjely a jak je to všechno poznamenalo. Ne že by to bylo nutné, spíš je to moje čtenářská touha „ještě chvíli s nimi být“, protože mi stihly přirůst k srdci.

Celkově jsem si to ale fakt užila. Bylo tu napětí, emoce, kletba, magie, osud a ten typ romantiky, která bolí přesně tak, jak má. Vždycky moc ráda podpořím domácí tvorbu, obzvlášť když mě vtáhne natolik, že se přistihnu, jak u čtení ani pořádně nedýchám. Za mě kniha splnila přesně to, co slibovala: silný příběh, který si hraje s časem i se srdcem… a k tomu má knížka opravdu nádhernou obálkou, která vás bude bavit i jen tím, že ji máte vedle sebe na stolku. Jestli autorka někdy napíše něco dalšího z tohoto světa (nebo klidně jen „co bylo potom“) já u toho budu první.