Dášino knižní doporučení

Co jsem přečetla

Kdo se postará o Annu

Tahle kniha patří mezi ty nejzajímavější, jaké jsem kdy četla! Je bizarní, originální, cynická, ale i citlivá a nepředvídatelná - a to je kombinace, kterou si nejde nezamilovat.

Hlavní postava spáchá sebevraždu a reinkarnuje se do akvarijní rybky (no uznejte, koho by to napadlo?), jež následně putuje několika domácnostmi, kde se stává němým svědkem osudů několika rodin. A tak se Anna dostává například k malé zanedbávané holčičce, k páru homosexuálů, kteří se snaží o adopci nebo k jedné podivínské babičce. Konec příběhu je navíc tak nečekaný, že by si z něj měli vzít příklad leckteří spisovatelé thrillerů a detektivek. Kdo se postará o Annu je opravdu zajímavým literárním počinem, který vás nemůže nudit.

Autorka (Kateřina Pantovič), jež pod svým rodným příjmením napsala také pohádku Justýnka a asistenční jednorožec, bude hostem našeho pátečního streamu. Chcete-li poznat zajímavou osobnost, která o sobě mimo jiné tvrdí, že jednoho dne se možná stane chovatelkou lenochodů, pusťte si tento pátek v 18 hodin na instagramu Knihy Dobrovský živé vysílání.

Dracul & Opium a Absint 

Pokud je vám blízká tematika upírů, tyto dvě knihy jsou pro vás jako stvořené. Já i náš pilný recenzent Jirka doporučujeme pro lepší čtenářský zážitek číst je za sebou – na pořadí nezáleží. Opium a Absint se totiž odehrává v době, kdy spatřil světlo světa Drákula od Brama Stokera, což hraje v příběhu důležitou roli. A tak se přímo nabízí dát si upíří maraton.

Vyprávění knihy Opium a absint se točí kolem nevysvětlených vražd, které působí, jako by je spáchal upír. Hlavní hrdinka knihy, Tillie, přišla o svou milovanou sestru právě tímto krutým způsobem. Navíc to vypadá, jako by se nikdo z příbuzných ani z policejního oddělení nezajímal o dopadení vraha. Tillie se snaží pátrat na vlastní pěst, ale nejen, že je to pro ženu jejího postavení naprosto nevhodné, ale mysl jí zastírají stále vyšší dávky opia, které jí předepsal lékař. A tak je pro ni čím dál těžší rozlišit, co je skutečnost a co fikce. 

» Recenze na Opium a absint «

Dracula má na svědomí praprasynovec Brama Stokera a J. D. Barker, autor thrilleru Čtvrtá opice. A co že to ten Dracul tedy je? Jedná se o novodobější zpracování Drákuly? Nikoliv! Dracul je prequel zpracovaný na základě deníkových zápisků Brama Stokera. Děsivé pasáže o záhadné chůvě, která nikdy nestárne, o lidech, kteří údajně zemřeli, a přesto žijí, vám způsobí mrazení v zátylku. To ovšem zesílí ve chvíli, kdy si přečtete, že Bram Stoker v předmluvě Drákuly (která byla ale těsně před vydáním odstraněna) uvedl: „Jsem absolutně přesvědčený, že není nejmenších pochyb o tom, že se zde popsané události skutečně staly, jakkoli nám mohou na první pohled připadat neuvěřitelné a nepochopitelné.“ 

» Recenze na knihu Dracul «

Co si chci přečíst

Zrádné mlhy

Trilogii Medvěd a Slavík jsem zmiňovala už v úvodu, a tak není divu, že na mém seznamu nesmí chybět ani Zrádné mlhy – počátek nové série od stejné autorky. Katherine Arden tentokrát cílila na trochu mladší čtenáře, než tomu bylo u jejího debutu, ale to vůbec nevadí.

Hlavní hrdinkou Zrádných mlh je jedenáctiletá Ollie, kterou po tragické ztrátě dokážou utěšit jen knihy. Proto, když v lese potká zvláštní ženu, která chce jednu hodit do vody, ani vteřinu neváhá a svazek zachrání. Mrazivý příběh, jenž se v knize odehrává, Ollie fascinuje. Následující den na školním výletě u jedné farmy narazí na hroby lidí, o kterých v příběhu četla. Je možné, že kniha popisuje skutečnost? Po cestě zpět se jim porouchá autobus, a tak se učitel musí vydat zpět na farmu pro pomoc. Děti zůstanou samy jen s podivným řidičem obklopeni houstnoucí mlhou. Když se navíc na Oliiných rozbitých digitálních hodinkách rozsvítí zpráva „BĚŽ“, vše začne být opravdu strašidelné.

» Nahlédnout do knihy «

Víno a čáry

O tom, že nakladatelství Grada nevydává jen odborné publikace, ale má co nabídnout i v beletrii (obvykle pod značkou Cosmopolis), svědčí například úspěšná série Romantické útěky, detektivky od Roberta Bryndzy nebo čtenáři velmi dobře hodnocené Mizející dívky (brzy se dočkáte dalšího dílu v podobě Dívky beze jména). A právě od Grady mě zaujala kniha Víno a čáry. Svůj vliv má nejen vydařená obálka, ale i název, který ve mně vyvolává představu Yennefer z Vengerbergu v objetí Geralta z Rivie na malebných vinicích Corvo Bianco (pardon všem, kteří jste nehráli Zaklínače 3).

Romantický fantasy příběh vypráví o čarodějce Eleně, které se po sedmi letech podaří zlomit kletbu a vrátit se domů na vinici. Tam však zjišťuje, že za dobu její nepřítomnosti došlo k mnoha změnám. Vinici převzal muž z velkoměsta, který odmítá používat staré metody i kouzla a řídí se jen rozumem a vědou. Před Elenou tak stojí nelehký úkol přesvědčit ho, že ji na vinici potřebuje, rozluštit záhadu, proč v okolí neustále umírají zvířata, a především: kdo ji proměnil v ošklivou ropuchu?!