„Ahoj krásko“ přináší emoční a citovou hloubku nevídaných rozměrů | RECENZE

Nechtěla, aby jí někdo nahlížel do duše. Sama nevěděla co se tam ukrývá; připadala si ve všech ohledech rozbitá...

Čtyři krásky a William

Nejistý, rodiči opomíjený, mladík kráčí životem bez chuti a energie. Zatažený ve své ulitě neví, co se sebou, a není nic, co by dávalo smysl. Osud ale občas otevře svou náruč a nabídne trochu vstřícnosti. William objeví krásu pohybu a bezhlavě propadne basketbalu. Když už se mu nechce věřit, jaké má štěstí, najde si ho konečně i láska v podobě krásné Julie.

Julie, její tři sestry, celá rodina Padavanových přijme Williama mezi sebe, a tak začíná jeho nová životní etapa. Jenomže slunce nesvítí věčně a dřív nebo později se na nebi nakupí mraky. Jedna rodinná tragédie spustí kaskádu změn, která roztrhá Padavanovi, i Williama, nemilosrdně vedví. Eroze vztahů a komplikace způsobí škody na několik desítek let. A kdo ví, jestli ještě půjdou napravit.

Sylvie se rozhlédla po sklopených hlavách, zpocených, uplakaných sestrách i po kamenné tváři své matky a rázem věděla, že na ně přišly zlé časy...

Ahoj krásko

Něžné bolesti

Hned zpočátku jsem nemohl zabránit úleku, který jsem zažil, když na mě příběh zaútočil relativně vysokým počtem postav. Viděl jsem před sebou guláš, ve kterém budu ztraceně bloudit od čerta k ďáblu. Počáteční úlek mě ale urychleně začal opouštět, když vyšlo najevo, že autorka drží opratě svých charakterů pevně v rukou a žádný chaos nehodlá dopustit. Zanedlouho jsem měl jasno v tom, kdo je kdo, a paradoxně jediné dvě postavy, které se mi trošku pletly, byla dvojčata Cecelia a Emeline.

Jestli je pro knihu něco signifikantní, pak je to bezbřehá popisnost, na kterou když si nezvyknete, budete trpět. Autorka svým postavám dopřává emoční a citovou hloubku nevídaných rozměrů, takže je v knize drtivé množství myšlenkových pasáží, přičemž dialogy jsou použity o to střídměji. Jestli je to dobře, nebo špatně, je čistě otázka vkusu, je ale pravda, že někdy mají dlouhé citové výlevy tendenci brzdit tempo příběhu. Na druhou stranu, už od začátku je jasné, že autorka nikam nespěchá.

Jsme součástí nebes i kamení v zahrádce tvé matky, i toho starého chlapíka, co přespává na vlakovém nádraží. Všichni jsme propojeni, a až tohle doopravdy uvidíš, spatříš, jak krásný je život...

Laskavý závěr

I když mělo tempo občas tendenci zakolísat, dynamika příběhu se hrdinně držela od začátku až do konce. Vyprávění se přelévá od romantických pasáží po srdcebolné tragédie, a díky tomu se přibližuje skutečnému životu a nesklouzává k přeslazenosti a patosu. To samé platí o postavách, které prožívají změny, a ve shodě s životními situacemi se posouvají i jejich charaktery, takže o nějaké plochosti nemůže být ani řeč. Pokud bych měl udat jeden jediný důvod proč si kniha zaslouží být přečtena, pak je to pro tu péči, která byla věnována všem hrdinům a hrdinkám napříč příběhem. Největším důkazem toho byla postava Charlieho, která byla sice vedlejší, avšak měla vliv v podstatě úplně na všechno, a to včetně mě, protože se velmi rychle stal smolař Charlie mým osobním oblíbencem. Ať se vám Krásky líbí, minimálně stejně jako mně. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.