Historie psaná šelakem - Pryč, ach pryč je všechno. Šelakové melodramy Audiokniha (Mp3)

PRYČ, ACH, PRYČ, JE VŠECHNO… Melodramy na šelakových gramodeskách z let 1910 - 1946 Označení melodram, zvukomalba či hudební obraz bylo v době šelakových gramodesek možné najít na etiketách vedle názvu daného kusu poměrně často. V dobách c. a k. Rakouska například zaznamenávala velkou popularitu často nahrávaná "velká vojenská zvukomalba" nazvaná Sen rakouského záložníka. Tuto gramodesku ovšem tehdy musela provázet ještě brožura obsahující slovní vysvětlení a popis hudebního děje, aby se v něm posluchač vůbec dokázal orientovat. V českých zemích zpočátku produkovaly melodramy - ovšem v poněkud "polopatičtější" formě - hlavně soubory různých zpěvních síní a šantánů. Kromě výjevů z historie národa českého, které často nesly i značný osvětový náboj (například Žižkova smrt či Havlíčkův odjezd do Brixenu), bývaly námětem takových zvukových obrazů různé tragedie nebo oslava určitých významných počinů. Poslechem našeho výběru melodramatických scén se posluchač vydá na pomyslnou pouť po historických meznících české historie. Dozví se, jak to vlastně bylo s pražským orlojem, připomene si osudy hrdinů anabáze našich legionářů i tragický konec modrookého syna chudé Slovače. Vyslechne si, co zajímavého se přihodilo našemu krajanovi zpoza velké louže během jeho návštěvy staré vlasti a dozví se - navíc uměleckou formou - i jakou politickou stranu a proč by býval měl zvolit, pokud by býval šel k volbám v roce 1946… Zastavme se krátce u některých autorů melodramů z tohoto výběru. Čelnou pozici mezi nimi zaujímá zpěvák a spisovatel Max B. Stýblo. Kromě autorství řady historických obrazů spojených hlavně se vznikem ČSR zpracoval melodramaticky i osud nešťastného doktora Uhra, který dal název tomuto výběru. Jako interpret je zde navíc zastoupen značně exaltovaným přednesem příběhů o posledním vojákovi z bitvy na Bílé hoře a o návratu Rastislava Štefánika na Slovensko. Častým interpretem melodramů byl i tehdy příležitostný zpěvák populárních šlágrů a pozdější charakterní činoherec František Smolík. Gramofonové firmy ho pro tyto účely angažovaly nejspíš kvůli jeho velice kultivovanému slovnímu projevu. Na tomto výběru je zastoupen dojemným příběhem umírající maminky, popisem brutálního vytržení K. H. Borovského z kruhu rodiny a popisem heroického boje legionáře Doubravy, nekončícího ani dekapitací našeho hrdiny. (Zde dodejme, že sám Smolík později tyto gramofonové počiny poznačoval za své "hříchy mládí"…) Příběhy pana Vokurky byly natočeny v New Yorku uměleckou družinou Václava Albrechta z Chicaga - primárně tedy byly určeny našim americkým krajanům. O něco později však péčí Karla Hašlera (tehdy ředitele čs. pobočky anglické firmy vydávající gramofonové desky značky HMV) tyto i další žánrové obrázky v podání Albrechtovy družiny (Česká svatba, Čeští farmáři) vyšly i u nás. Sám Hašler byl též autorem několika melodramů, některé z nich i osobně natočil. Pražská pohádka z roku 1938 je aktualizovanou verzí jeho stejnojmenného melodramu původně vydaného na gramodeskách značky HMV již v roce 1929. Zvláštní postavení zaujímá na gramodesky převedené čtyřdílné pásmo Požár a zkáza opery. Snad nejcennější na tomto poněkud prostomyslném pokusu o způsobení paniky prostřednictvím rozhlasového vysílání (o pár let později téměř dokonaném na druhém konci světa geniálním režisérem Orsonem Wellesem) je zpěv tenoristy Jana Berlíka - jde o jednu z velice málo nahrávek hlasu toho významného českého operního pěvce, který zaznamenaly dobové gramodesky. Vlastní natáčení této scény souborem pražského Radiojournalu bylo patrně dost komplikované, neboť muselo být několikrát opakované. Nahrávky Dismanova rozhlasového a divadelního souboru mládeže, podobně jako recitačního souboru ČSSD Recidak z let 1945 a 1946 lze označit spíše za hudebně-recitační pásma, než za melodramy. Oba soubory natočily - ve stejném uměleckém pojetí - povícero gramofonových snímků. Dost kuriózní je například dvoudílné pásmo Invaze z pera a za recitační účasti mladého Pavla Kohouta. Krom dalších fantaskních "uměleckých" příměrů a téměř surealisticky spojovaných námětů v něm opakovaně zaznívají v souvislosti s vyloděním invazních plavidel Spojenců na pláži Omaha Beach v roce 1944 dost nepochopitelná slova: "A housenky se šinou na palubu - a housenky se šinou na palubu…" Jako bonus a pro srovnání jsou na závěr zařazeny dva melodramy, které šantánový komik Alois Tichý se svou Družinou dvorního pivovaru natočil před více než sto lety na gramodesky několika značek. Nepřeslechněte, prosím, velice lakonickou odpověď Havlíčkovy ženy na jeho úsporný dotaz: "Dítě?" - "Zdravé. Spí."

Sdílet