Drž mě pevně, miluj mě zlehka Audiokniha (mp3)

Příběhy z tančírny Century Je to jednoduché – chodí sem totiž lidi. A to znamená, že se může stát cokoliv Argentinské tango, to jsou krásné ženy, vysoké podpatky, milongueros, vášeň a slunce … ale také lidé s všedními starostmi, poutníci žíznící po lásce a objetí, které pohání lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby. V seattleské tančírně Century se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání a osudů. To, co je důležité venku, na tom tady nezáleží. Jde tu totiž o jediné - o tanec, který se může stát cestou k proměně. Tango je novým pohledem na svět, otevřením zapomených dveří v pokoji života...Zkuste vzít za kliku, je dost možné, že ani ty vaše ještě nebudou zamčené! Vždyť tanec neznamená nic jiného než objímat se a kráčet při hudbě. Robert Fulghum (1937) Robert Fulghum je mužem mnoha tváří. Získal několik vysokoškolských diplomů, ale přesto tvrdí, že nejlepší je škola života. Během svého života vystřídal různá povolání, jejichž odraz můžeme najít v jeho dílech. Kovboj na statku v Texasu, barman, pracovník v IBM, pastor, spisovatel, učitel, profesionální hráč na kytaru ve skupině The Rock Bottom Remainders, v níž hrají i další spisovatelé Dave Barry, Stephen King a Amy Tan. Jeho tvorba má většinou povídkový a fejetonový charakter. Proslavil se knihou Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, která byla vydána v roce 1988 (český překlad vyšel poprvé v roce 1991) a které se celosvětově prodalo na 20 milionů výtisků. Mezi jeho další knihy patří Možná, možná ne, Od začátku do konce, románová pentalogie Třetí přání, Poprask v sýrové uličce, Opravář osudů a další. V Tympanu vyšly v audioknižní podobě jeho povídkové sbírky Ach jo a Už hořela, když jsem si do ní lehal. Miroslav Hanuš (1963) Nejprve se stal jevištním mistrem v Divadle na Vinohradech a poté zamířil na pražskou DAMU. Po absolutoriu přešel do kladenského divadla, pak do pražského Divadla Labyrint a odtud do nově vzniklého Divadla v Dlouhé. Sám se považuje za herce lehce staromódního typu s romanticko-skautskými ideály. Věnuje se také divadelní režii především hudebních komedií, k nimž má blízko i jako herec. Je též autorem řady písňových textů, básní a veršovánek. Helena Dvořáková (1979) Po absolvování Akademického gymnázia absolvovala JAMU a ještě před koncem studia získala angažmá v Městském divadle Brno. Zde zůstala pět sezon a získala zde cenu pro nejpopulárnější herečku. Spolupráce s režisérkou Hanou Burešovou ji posléze vedla k přijetí angažmá v Divadle v Dlouhé, kde ztvárnila celou řadu výrazných ženských rolí. Je dvojitou držitelkou ceny Alfréda Radoka a ceny Thálie.

Sdílet