Děloha Audiokniha (mp3)

Selma, mladá žena na prahu třicítky, má v životě dvě pevné konstanty. Práci, na které jí záleží mnohem méně, než by se mohlo na první pohled zdát, a toxický vztah se sebedestruktivním Adamem, v němž je pocit absolutní samoty přítomný stejně intenzivně jako láska. Když k tomu najednou přibude narůstající, stále hůře ovladatelný vztek, Selma ztrácí pocit léta těžce budované kontroly nad svým životem a začíná chápat, že traumata z minulosti už dále nemůže ignorovat.

„Traumata z minulosti vyplouvají na povrch“ - /https://www.luxor.cz/clanek/775/natalia-antonakova-deloha/

„Motiv traumatu mě ‚pálí‘ hlavně kvůli tomu, že ačkoliv si nikdo z nás trauma nezpůsobí sám, s následky těchto událostí nakonec vždy sami zůstáváme. Bolest a pokusy o to ji překonat stojí spoustu energie, a navíc jsou pro naše okolí často naprosto neviditelné,“ - komentuje autorka Natália Antoňáková téma knihy. /https://www.luxor.cz/clanek/775/natalia-antonakova-deloha/

Natália Antoňáková: Děloha | Čte Denisa Barešová| Režie Natália Antoňáková | Zvuk, střih a mastering Oliver Lipenský | Hudba Šimon Herrmann | Natočeno ve studiu NAPA Records s.r.o. | Grafiku podle knihy upravila Jana Lhotáková | Produkce Kateřina Višinská | Vydala Euromedia Group, a. s. – Témbr v lednu 2026. Nahrávka vznikla podle knihy: Natália Antoňáková: Děloha, Copyright © Natália Antoňáková, 2025, Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Listen, 2025.

Stojíme na panelovém parkovišti před skladištěm. Adam mi podá cigaretu. Ruce mě bolí tak, že ji sotva udržím. Kouříme.

„Promiň,“ vyfouknu s kouřem. Nepodívá se na mě.

„Pojď, odvezu tě domů.“

„Táhne z tebe. Nemůžeš řídit.“

„Ser na to.“ Adam zaloví v kapse a vytáhne klíčky.

Kromě dechu a očí bych na něm stejně nikdy nepoznala, že pil. Nikdy se nemotá, nedrmolí, není agresivní ani neusíná. Takhle to asi už holt mají lidi, kteří se systematicky propili první ligou a teď jsou na samém vrcholku alkoholické pyramidy. Adam řídí rozvážně a přesně, na nikoho se nelepí, včas vyhazuje blinkry, dívá se do zrcátek. Já se dívám z okna.

„Něco se se mnou děje.“

„Něco pozitivního, doufám,“ řekne ironicky. „Novej šamstr má asi dobrej vliv.“

„Nemluv takhle.“

Chvíli mlčíme.

„Adame, já fakt poslední dobou vůbec nevím, co dělám.“

„To vidím.“

Adam odbočí do mojí ulice. Zastaví před vchodem.

„Bála jsem se o tebe.“ Neodpoví.

„Můžeme si prosím normálně promluvit?“

Adam vypne motor. „Půjdu nahoru.“

„Jo.“

Vyspíme se spolu, jen co za námi zaklapnou dveře do bytu, což vůbec není běžné. Předtím jsme si vždy dlouho povídali, leželi vedle sebe, líbali se a zase si povídali, než vůbec k nějakému sexu došlo. Je mi ale jasné, že situace se změnila. Že mít sex je pro nás oba momentálně jediný nástroj, který beze slov vyventiloval to, co se mezi námi v poslední době stalo, a co vyvrcholilo mým činem tak nezvladatelným, že kdybych nebyla menší a slabší, asi bych Adamovi fatálně ublížila. Činem tak hraničním, že kdybych nebyla žena, asi by na mě Ondra zavolal policajty. Nebo taky ne, protože ACAB a tak dál.

Sdílet