Detektivní Kyša Balíček (2 ks)

64 roků žiju ve Varnsdorfu, což je takový pohraniční čudlík s cca 15 tisíci obyvatel v severních Sudetech. Tady se odehrávají až neuvěřitelné "sci-fi příběhy". Bohužel jsou psané rukou konkrétních místních politiků. Absurdní na tom varnsdorfském koloritu je fakt, že město dostalo snad nejvíc na frak až po roce 1989. A tady souhlasím se slovy p. Kotlety, že zakopaný pes je v tom, že místní politické partičky, které porůznu po roce 1989 zrovna ovládají radnici, pouštějí k občanům svoje vypreparované sci-fi informace – s jediným záměrem: Aby si prosadily svoje projekty, svoje investice a svůj soukromý byznys. Pro úplnost nutno dodat, že tito místní sci-fi politici bojkotují podstatu demokratické samosprávy a převzali nejhorší nešvary z časů komunistické autokracie. Někteří nepochybně také proto, že se, pod praporem KSČ, v politice angažovali už v časech hluboké husákovské normalizace.

Hned na začátek řeknu že uřčitě doporučuji. Příběh mi úplně uletěl před očima. Čas mi utikal jako voda a já už měl přečteno. V knize je mnoho referenci u kterých jsem se musel zastavit a smát. Občas i znovu přečíst řádek a vstřebat jak genialní to vlastně je. Spolier!! Ale ten konec je na mě strašlivě otevřený ( já sám se trochu zabývám ai) a právě proto si myslím že konec by vlastně nemohl být otevřenější. Zároveň to ale perfektně vystihuje podstatu této knížky

Na knihu jsem byla velmi zvědavá, už jen z důvodu abych mohla okusit nový styl psaní mého oblíbeného autora. 🔻 Čtení ubýhalo jako voda a celý příběh hezky plynul aniž bych se dostávala do hluchých míst. Děj není nabitý akcí, tak jak jsem u Kotlety zvyklá (však toto vlastně ani Kotleta není, že ?😊), ale drží nás v takovém příjemném napětí a mozek stále přemýšlí co mu uniklo. 🔻 Nejvíce jsem si užívala vtipné prupovídky během opravdu vážných situací (ano, tohle už je naprosto typická Kotletovina) 😁. 🔻V knize se objevují novinové články z období roku 1990, které jsou vždy úvodem nové kapitoly - zajímavý nápad. Spousta takových maličkostí ukazuje, jak má pan Kyša blízko k novinařině. Tuto svoji lásku promítl i do této knihy, včetně lásky k Bruntálu a jeho okolí. 🔻 Konečné rozuzlení mne překvapilo i nepřekvapilo. To, proč se to semlelo jsem vyřešila už vcelku brzy, ale kdo to vše organizoval, no to mne nenapadlo, ale vyloženě na zadek jsem se z toho neposadila. To se ale nedá říct o úplném závěru. Ten mne dostal a dost... nečekala jsem takový konec. A to v dobrém slova smyslu, mám prostě ráda autory, co se nebojí i těch ne zcela šťastných konců. Knihu doporučuji všem, co vykouří aspoň krabičku startek denně, všem, co mají v sobě staré křivdy, všem, co si rádi zahrávají s otázkou CO BY KDYBY?, a taky všem co milují novinařinu a Bruntálské okolí :)

No tak tahle kniha začíná přesně jako můj den v práci minulý týden. Co a jak a na co si dát pozor. Jo ty školení nejsou k zahození. V téhle knize se potkává Kotleta s Kyšou.Kotleta se svými hláškami a Kyša se svým pěkně stavěným příběhem. Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to cokoli a jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda. Tahle kniha se dotýká všech nás. Je o xxx bojující proti xxx a to xxx se jen tak nedá, máme ho všichni, používáme ho všichni, potkáváme ho všichni a nezbývá moc času kdy xxx ani nepoznáme. Nemůžu víc prozradit, protože xxx ví. Kruci to byla zase parádní jízda. Budoucnost není daná, žádný osud není, jen ten, který si uděláme.

"Už ani nevím, kdo je kdo." TOHLE NENÍ SCI-FI. TOHLE JE PŘÍBĚH, CO SE STANE. KRIMINÁLNÍ. Všechny postavy v tomto příběhu jsou skutečné.___________________________________________a jejich i naše osudy se brzy náplní. Kolem této knihy panuje embargo na informace. Autor byl tajemný jako hrad v Karpatech i na veletrhu a já se po přečtení Sudentladu těšila na další příběh z pera Leoše. A musím říct, že tady je to on, on v plné kráse. (nebo je to Alter-ego František Kotleta?). Mám ráda jeho humor, mám ráda jeho prudkost a přímost. Mám ráda tento příběh, který vás od začátku nenechá klidnými. Nechci nic vyzradit, protože tady je opravdu vše spoiler. Chci jen říct, že děkuji, že toto aktuální téma vytáhnul, že se do něj pustil s grácií a že si nechal i trochu otevřená vrátka. Děkuji i za zmínku jednoho nejmenovaného "Syndikátu" z doby minulé, a to JZD Slušovice. Myslím si, že by Al Caponemu tehdejšího družstva srdce zaplesalo, že ani po 35 letech není toto dílo zapomenuto. Helence Vondráčkové srdce bude plesat už asi méně. Jedna z nejtěžších recenzí, co jsem psala. Snad jsem nic neprozradila a snad i vy brzy budete mít v rukou příběh, který se týká i vás. Který se týká nás všech. Po přečtení nebudete vědět, čí jste a budete se bát, až vám pípne zpráva. Nic, jdu se podívat na účet, kolik mám peněz, nějak záhadně mi mizí (asi Vánoce), tak jestli zbyly drobné, kuknu se, jestli tam není nějaká další kniha od autora na předobjednání. Leoši, tleskám. Pište, pište, pište!