Varhaník z mrtvé vesnice

Padesátá léta v Československu nebyla ta nejlepší doba a místo pro život, obzvláště pak pro „politicky nevhodné“. Teodor je vesnický učitel, který hraje na varhany. Tento fakt mu uškodí ve zpolitizovaném procesu, ve kterém je odsouzen. Knížky z tohoto období naší historie mám moc ráda, je to doba, na kterou by se nemělo zapomínat. Nelehký život pro slušné lidi. Navíc se děj příběhu odehrává na Karvinsku, máme tu tak vykresleny česko-polské vztahy i rozrůstající se těžbu uhlí. Autorka skvěle popsala pocity, když je člověk ve vězení. A to jak jeho samotného, tak i jeho rodiny. Také to, jak se lidé cítí po návratu z vězení, a jak je kolikrát těžké zapojit se do normálního života. Díky tomu, že jsem si moc pečlivě nečetla anotaci, překvapil mě nečekaný vývoj a zajímavá zápletka, kterou autorka použila v druhé polovině knihy. Do příběhu tak dala ještě něco víc (tím i naznačuji, nečtěte si anotaci ). Kniha je psána jednoduše, pomaleji. Ze začátku mi to trochu vadilo, ale když jsem se začetla, už mi to ani nepřišlo, a hlavně pak ke konci jsem knížku nemohla dát z ruky. Příběh, který nás donutí zamyslet se nad dobou, která nebyla jednoduchá a nad tím, jak ovlivnila nejeden život.

Příběhy z českého prostředí, které se odehrávají v nedávné historii, čtu moc ráda. Už jen proto, že mi víc přiblíží dobu, ve které žili a vyrůstali moji rodiče a prarodiče. Příběh Teodora mě naprosto pohltil. Oproti předchozímu románu Jizva se pohybujeme pouze v jedné časové rovině, na začátku jsem chvíli bojovala s postavami, než jsem si zapamatovala kdo je kdo, ale pak už děj naprosto nerušeně plynul. Líbilo se mi, že tentokrát byla v hlavní roli naprosto normální, běžná funkční rodina, přesto se dostali do nezáviděníhodné situace a řešilo se tu mnoho vážných témat - politické procesy, komunismus, náboženství, autismus, vězení a další. Hodně důležitou roli tu hraje i hudba. Pro mě osobně byla postava Teodora ještě o to bližší, že jsem sama kdysi na varhany hrávala. Stejně jako u Jizvy nečekejte žádné zbytečné řečičky a omáčku okolo. Nic není extra rozpitváváno, místy jsou v ději i větší skoky, přesto na mě příběh silně působil a dokázala jsem se do postav vcítit. Za mě velké doporučení, tahle knížka rozhodně stojí za přečtení.

Takovéto knihy jsou národním pokladem české republiky. Z příběhu je mi těžko. Co všechno se dělo za komunistů. 50 a 60 léta jsou snad opravdu ještě horší než válka…tam alespoň měli lidé naději, že jednou skončí… Příběh se odehrává na Karvinsku, těžký život horníků, vesnici postupně vystěhovávají kvůli těžbě uhlí. Jelikož v podzemí těží, ve vesnici nad zemí to ničí domy. Lidé se musí nuceně stěhovat že svého rodného domu z vesnice na velká sídliště v Karviné. Theodora jedna velká hádka se sousedem a následným neštěstím s následkem smrti dostává do vězení. Ve vězení přežívá jen díky dalším řeholníkům a kněžím, kteří jsou ve Valdicích jako političtí vězni. Po návratu si hledá cestu mezi lidi a obnovuje vztah k manželce Lidce a synovi Adamovi. Že to není nic lehkého nemusím ani zmiňovat. Radost mu přináší seznámení s 12 ti letým chlapcem Mirkem, který chodí na procházky do lesa. Je velmi hudebně nadaný a Theodor tak znovu učí někoho hrát. Miluje hudbu, byl učitelem, po vězení nastoupil do šachty. Obyčejný život lidí v těžké době je krásně napsaný. Kniha mi nešla odložit. Musela jsem vědět, co s nimi všemi bude. Přesvědčovací metody komunistické strany jsou opravdu tíživé. Jsem ráda, že se takové knihy píšou a ještě lepší bude, když se budou hojně číst. Já moc děkuji a doporučuji.

Kniha se mi velmi líbila. Je v ní výstižně popsána část naší historie. Také jako v předchozím románu této autorky Jizvě.